XLVIII. Vesna.

Josef Hubert Tichý

XLVIII. Vesna.
Po dolinách, Po výšinách Vesna kvítky, co jich měla, Všecky již již rozprostřela; Pojďme tam, a trhejme je, Dokud jemný zefyr věje! Zefyr mine, Kvítí zhyne, Jarní vesna, ta odtáhne, Dechem vedra zem vypráhne – Zůstane tak jako holá, Vesna se víc nepřivolá. Pro nás vesna Je přinesla; Pojďme, pojďme, trhejme je, Než je vesna nám ukreje! Přijde vedro, přijde chladno, Pak je trhat není radno. 74