XLVI. Krása světa.

Josef Hubert Tichý

XLVI. Krása světa.
Jak jsi krásný, světe! světe! Jedna krása druhou stíhá, Zázrak v zázraku se míhá. Od bylinky, zde co květe, Až tam v světů myriady, Samá – samá krása všady! Co jen krásy rozmanité Po této se zemi krouží, Tak že hled se nad ní ouží! A co je jí teprv skryté Všude rozumu i oku V dalném nebes větrotoku! Světe, světe, ty jsi krásný! – Krásu tvou, tu všecky moci – Polotmavé roucho noci, Tak jak svit dne hlásá jasný; A až oku věky minou, Bude vidět krásu jinou. 71