XXV. Slavíček.

Josef Hubert Tichý

XXV. Slavíček.
Jen jedno ptáče šveholí Dnes tam v tom vnadném údolí, Kde v křovinách blíž potůčka Tak často jindy větvička Ve náručí svém houpává U hnízda blízko slavíčka, An s rodinou svou zpívává. Jak silně vlnka žblunkává! Když slavíček tam tloukává! A dneska, jakby umřela, S ním řeči jistě neměla. Proč nezavolá slavíčka, By plesy své s ním držela, Do svého k sobě houštička? – Již volá vlnka na něho, A on se z houští tmavého Do hlučných dává písniček! Snad vlnce pěje slavíček? – Ach ne – ne vlnce hovoru! Než Bohu pěje s větviček Svým kouzlohlasem úkoru. 39