XXXVI. Odcházejících z vlasti.

Josef Hubert Tichý

XXXVI. Odcházejících z vlasti.
Jen ještě jednou, vlasti má Zde přilnu k tobě ústa svá, Pak s Bohem, předrahá! – Tam v dáli pnou se jiných končin hory A jiné řeky probíhají zem, Tam jiné šumí po výšinách bory, A jiné kvítí krášlí břehů lem; A vlasti má! ta dalná zem – Ta má být teď mým domovem! Jen ještě jednou, vlasti má, Zde přilnu k tobě ústa svá, Pak s Bohem, předrahá! – Tam jiné ptactvo přeletuje háje, A jiným hlasem člověk Boha vzývá, Tam jiný zefyr s jinou Vesnou hraje, A jiné nebe do dolin se dívá; A vlasti má ! ta cizí zem Ta má být teď mým domovem! 55 Jen ještě jednou vlasti má, Zde přilnu k tobě ústa svá! Pak s Bohem, předrahá! Bůh volá hlasem svým, a já jej slyším, A s oka mého kanou slze kalné, Bůh volá opět, a já se v nářku tiším, A chvátám v kraje neznámé a dalné; A vlasti má! ta dálná zem Ta bude teď mým domovem. 56