XXXVI. Odcházejících z vlasti.
Jen ještě jednou, vlasti má
Zde přilnu k tobě ústa svá,
Pak s Bohem, předrahá! –
Tam v dáli pnou se jiných končin hory
A jiné řeky probíhají zem,
Tam jiné šumí po výšinách bory,
A jiné kvítí krášlí břehů lem;
A vlasti má! ta dalná zem –
Ta má být teď mým domovem!
Jen ještě jednou, vlasti má,
Zde přilnu k tobě ústa svá,
Pak s Bohem, předrahá! –
Tam jiné ptactvo přeletuje háje,
A jiným hlasem člověk Boha vzývá,
Tam jiný zefyr s jinou Vesnou hraje,
A jiné nebe do dolin se dívá;
A vlasti má ! ta cizí zem
Ta má být teď mým domovem!
55
Jen ještě jednou vlasti má,
Zde přilnu k tobě ústa svá!
Pak s Bohem, předrahá!
Bůh volá hlasem svým, a já jej slyším,
A s oka mého kanou slze kalné,
Bůh volá opět, a já se v nářku tiším,
A chvátám v kraje neznámé a dalné;
A vlasti má! ta dálná zem
Ta bude teď mým domovem.
56