XLVII. Fialka.

Josef Hubert Tichý

XLVII. Fialka.
Ta modrá fialka Růstává u plotu, Děvy ji trhají Nejvíce v sobotu. Růstává hned z jara, A to mezi křovím, Vím i kde, děvinky! To však vám nepovím. Neděle se blíží; Jaké as kytičky Dáte svým milencům Za jejich čepičky? Jedna snad dá růži, Druhá dá pomněnku; Ty však nejsou vzácné Zde u nás na venku. 72 Zde u nás na venku Vzácná je fiala, Kterou děva sama Pro hocha trhala. Fialky jim dejte, Po těch každý sáhne; Fialka jen děvě Milého přitáhne. 73