SIESTA.
Žár bílý spí na stromech
a vzduch se nehne.
Z řas přivřených kmitá
vztek nudy.
50
Dvě smyslná zvířata,
žena a kočka,
dvě těla elektrisující
se dráždí.
Srst kočky plá jiskrami
pod prsty ženy.
A rytmus ženiných ňader
ji houpá.
Žár bílý spí na stromech
a pálí v krvi.
Z řas přivřených kmitá
vztek nudy.
Dva pohledy pátravé
se v sebe ryjí.
Tys matka. Samice. Kojíš.
Já také.
Co teď nám po mláďatech?
Mdlá rozespalost
nám hladí kůži i nervy.
Krev žehne.
51
Ó, kde jsou žhavější oči
a vítězící?
Vzdát se jim, podlehnout chceme
jich síle!
52