Píseň.
Úzké na pěšině, jež se v pole ztrácí,
mladá hospodyně zabrána je v práci;
sukně v kyprém boku vykasaná trošku
prozrazuje oku malou, plnou nožku,
růže sedí v tváři, se rtů píseň tryská
a v sluneční záři čistý srp se blýská.
Ó jen zpívej, ženo! Vždyť ta píseň z lidu
nejlepší je věno, mnohou plaší bídu.
Zpívej, ženo, zpívej na kolébce děcku,
v srdéčko mu vlívej k písni lásku všecku;
ať zas krajem hřímá česká píseň vřelá. –
Naše mládež dřímá, dávno oněměla. –
12