VÁNOCE.

Ferdinand Tomek

Vánoce! – Co vůně, třpytu, světla slovo to mé kouzlívalo duši! Měnilo mne v dítě, které tuší, že zas láska v celém světě zkvetla, sok že soku do náruče klesne, kdy se chrámem nesou zpěvy plesné. Jako děcko s utajeným dechem vždy jsem kráčel přes práh jizby, v které vánoční stál stromek v záři steré, pod nímž zpola utajeny mechem četné dárky sladkou touhu budí ve dmoucí se malé dětské hrudi. Ach – a teď mi ze světlých těch síní nejdražší dvě duše odletěly – otec s matičkou; rov těsný, ztmělý na vršku jich domovem je nyní, pod nímž truchlou píseň šumí řeka – – Vánoce, mé srdce se vás leká!

Patří do shluku

vánoční, stromek, vánoce, stromeček, ježíšek, dárek, jesličky, štědrý, jezulátko, betlém

6. báseň z celkových 342

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na štědrý den. (Adolf Heyduk)
  2. Štědrý večer. (Václav Antonín Crha)
  3. Impromptu. (Antonín Klášterský)
  4. VÁNOCE. (Karel Babánek)
  5. SAMOTÁŘOVA PÍSEŇ VÁNOČNÍ. (Antonín Klášterský)
  6. IV. Idylla vánoční. (Vojtěch Pakosta)
  7. PÍSNĚ O MÉ DCEŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VÁNOCE. (Vladimír Frída)
  9. VZPOMÍNKA VÁNOČNÍ. (Emanuel Čenkov)
  10. DÍVKA Z CIZINY. (Emanuel Čenkov)