68. Slovan.

Jan Slavomír Tomíček

A již věřím hvězdárskému zdání, Že zem naše padši ve zmatek, Jiného je světa zůstatek, Jenž se v jiné točil nebes báni. Ještě v nízkém příroda je stání Zemská, všeho jenom počátek; Krása, dobro – v ceně pozlátek, Všecko u divokém ještě vlání. Ve vlasti mé ale city svaté, Krása, dobro, duší prostota, Všecko vřelým jesti srdcem spiaté. Takť již Slávou tenkrát vládly umy, City, krása, božská dobrota, Neb zřím ještě skvělé jich zde rumy.

Patří do shluku

blahý, slast, milostný, vroucí, kvítko, vnada, blažený, libý, blaho, blažit

183. báseň z celkových 816

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 10. Sen. (Jan Slavomír Tomíček)
  2. 147. Víš, kde kraj jest nejkrásnější světa? (František Sušil)
  3. Má vlast. (Anna Vlastimila Růžičková)
  4. 1. Ach, kde jsou ty krásné doby (Josef Kuchař)
  5. 7. Není to zem, ani nebe zcela, (Jan Kollár)
  6. XLVI. Krása světa. (Josef Hubert Tichý)
  7. III. Kde jsi, dobo žádoucí, (Alexandr Balcárek)
  8. I. (Jan Pravoslav Koubek)
  9. Žiji tiše, blaze, (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. 44. Byly časy, když jsem duši topil (František Sušil)