V. Po tanci cigáni hráli,

František Táborský

Po tanci cigáni hráli, my vína popíjeli; větříci ranní už váli, a nad horou se bělí. Každý si zahráti dával svou píseň nejmilejší, citů jež prudký mu nával vždy libě ukonejší. Toť na sta zpěvanek bylo o lásce, ženách, víně, po stolech víno se lilo, a světla zřela líně. Já jenom zahráť si nedal, co v srdci zpívá, žije, neb zpěv, jenž srdce mi zvedal, ten nezná melodie. Spolu však pil jsem já chutě a zpíval mysle vždycky: v Čechách mně nebudou krutě láť proto jusuitsky. Starý však Slovák když pravil a číši zvedl výše: „Volnosť bych nejraděj’ zdravil, volnosti vzhůru číše! Nemohu, bratři, tak říci, bolestí prsa spjata, v divoké písni a hřmící dnes nedbejme my kata! Zpěvanky žalmem jsou naším, zpívejme, dokud smíme; ten den nám v roce je dražším, když na vše zapomníme!“ Hudba a písně se rojí, v cinkotu sklenic zpěv mizí – bolesť jsem zapíjel dvojí: svou vlastní a pak cizí.

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

106. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Kerešský živan. (Adolf Heyduk)
  2. 268. V lesku rosou zperleného jitra, (Jan Kollár)
  3. Obsah mého zpěvu. (Josef Jaroslav Langer)
  4. Jen to. (Adolf Heyduk)
  5. Záviděl mně, Ilo... (Adolf Heyduk)
  6. při víně (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Slovenské husličky. (Adolf Heyduk)
  8. Výlet ptákův. (Adolf Heyduk)
  9. Místo klekání. (Adolf Heyduk)
  10. Druhům. (Rudolf Pokorný)