„FIJULIJOU!“

František Táborský

Mně nepatří země ani píď, a má je přec celá zem. Jak jdu, mne vítá; „Přijď zas, přijď!“ mně dí, se loučíc pozdravem. Já píšťalku zdědil kouzelnou a pískám si, jdu-li sám. Tón její veselý „fijulijou!“ je teskně podmalován. Když z lidí jen cítím hanbu a stesk a k jiným pohrdu zas, a ruka marně chce z nebe rvát blesk a tlouc jím a vrhati jas, tu s píšťalkou vyjdu si za bránu, čmoud komínů, mozků vem ďas! Zní „fijulijou!“, klobouk na stranu, a ptáci mi sekundují v čas. Jdou veselej’ bílá oblaka v dál a po nebi volnějším jdou; svět celý slavnějším, čistším se stal a s ním i má hruď – „fijulijou!“ Zpěv beze slov – slova slabá jsou, jen tón pro to výraz má, pro to mé tajemné „fijulijou!“, jak na mraku duha když hrá. A jak jdu polem, hor mýtinou, smích v očku má drobný květ, on rozumí mému „fijulijou!“ a dívá se v široký svět, kde blankyt se sklání ke kraji, zem na hruď chce přitisknout svou – hor linie v dálce zpívají své se mnou „fijulijou!“

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

143. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MOJE VLASTENECTVÍ (Stanislav Kostka Neumann)
  2. Smutná láska. (Bohdan Kaminský)
  3. RŮŽOVÝ KEŘ (František Odvalil)
  4. V CIZINĚ. (Irma Geisslová)
  5. Nic by mne slunce netěšilo. (Růžena Jesenská)
  6. Krajky. (Antonín Klášterský)
  7. Srdéčko. (Josef Václav Sládek)
  8. Causerie z venkova. (Antonín Klášterský)
  9. Žežulka. (Josef Václav Sládek)
  10. V SOUMRAKU LETNÍM. (Irma Geisslová)