POKLAD.

František Táborský

Jednou jen poklad jsem ukládal, o němž svět slůvka nevěděl. Kdyby to bohatství uhádal, byl by mi záviděl. To jsem já do rakve zoufalý přenášel s lože na rukou matičku svou. Tenkráte, v den ten nekalý, i ty mé ruce plakaly.

Patří do shluku

nit, len, příst, kolovrátek, cívka, přádlo, kužel, příze, nitka, vrčet

230. báseň z celkových 339

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žebrák. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  2. NÁPIS KNIHY (Karel Toman)
  3. ČARODĚJKA. (Augustin Eugen Mužík)
  4. Když jsem kouřil doutník. (Bohdan Kaminský)
  5. Žaly nevěstiny. (Jaroslav Tichý)
  6. OČI CHUDÝCH (Antonín Sova)
  7. HAVÍŘSKÁ (František Gellner)
  8. XXVI. Jako kluk nejraděj’ ze všeho (František Gellner)
  9. Nechoďte ven! (Karel Sudimír Šnajdr)
  10. Švadlenka. (Václav Antonín Crha)