POKLAD.

František Táborský

POKLAD.
Jednou jen poklad jsem ukládal, o němž svět slůvka nevěděl. Kdyby to bohatství uhádal, byl by mi záviděl. To jsem já do rakve zoufalý přenášel s lože na rukou matičku svou. Tenkráte, v den ten nekalý, i ty mé ruce plakaly. 90