Naděje.

Hanuš Věnceslav Tůma

„Ó slunko zlaté, neodcházej!“ však marný vzdech, – ono jde dál, a poslední paprslek jeho už hory tam poceloval. Však za horami s touhou čeká tam světa půl na spasný den, toť spravedlivě rozděleno, a ty buď, synu, spokojen! A jako slunce jedněm shaslé zas na druhé se zasměje, tak také v světě rozdělena jest mezi lidi naděje. Ne všecky dech naděje spasné najednou v světě ovanul, než jedněm lákavá-li shasla, pak zase doufá druhá půl. A tak se v světě všecko střídá, tu hřeje, hasne – a jde dál, a každý z nás vyprávět umí, jak naději svou pochoval.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

687. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Blýskavice. (Alois Škampa)
  2. Odříkání. (Alois Škampa)
  3. SAMI. (Josef Lukavský)
  4. XXXV.   Přijdou dnové, léta, věky, věkův věky. (Jan Neruda)
  5. MRTVÁ. (Bohdan Kaminský)
  6. POD OBLOHOU. (Irma Geisslová)
  7. 4. Den vzešel slunný; v modru oblohy (Josef Kuchař)
  8. Den. (Antonín Klášterský)
  9. Mimo život. (Alfons Breska)
  10. PÍSEŇ ŽIVOTA (Karel Babánek)