Když slunce za lehké se clony skryje

H. Uden

Když slunce za lehké se clony skryje jak panovník, jenž inkognito hledá, když klidné moře víc a víc se šedá, a matná vlna sotva v břehy bije, když rybák na mělčině loď svou myje a racek na suchou si skálu sedá: jak sličnou zdá se být obloha bledá, ba přísvit šerých barev příjemný je. Již tací jsme, – a převrácené hlavy ni zástup Demokritů nenapraví – že unaví nás radost jásající, jež z pestrých květů, z jasu slunce tryská, že po bolestech touhy vzdychající, po lehkých stínech smutku se nám stýská.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

338. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
  2. Mlha. (Adolf Heyduk)
  3. Adraste. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Rybářka. (Emanuel z Čenkova)
  5. II. ZÁVOJ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Již záře sluneční se přesunula ( H. Uden)
  7. Asyl v lesích. (Alois Škampa)
  8. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  9. Doma nejlépe. (Adolf Heyduk)
  10. Leknín. (Jaroslav Vrchlický)