Tak utěšeně jasné slunce hřálo,

H. Uden

Tak utěšeně jasné slunce hřálo, tak čistou modří obloha se stkvěla, že ze všech úst hlasitá chvála zněla: Toť den, že krásnějších je věru málo! Však náhle – kde se vzalo, tu se vzalo zlé křídlo vichru přilétlo co střela, že celá silnice se prachem stměla, a smetí dravě do očí se hnalo. Oj hory, hory – těsně jste se spjaly a přec jste kdesi otvor zanechaly, vchod vítaný pro druha zbytečného! A hory děly: „Ptej se srdce svého, zda nemá dveří, do nichž vášeň vrazí, jež slunný mír a poklid jeho zkazí.“

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

251. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XVII. Nebi dozdály se hvězdy, (Vítězslav Hálek)
  2. V SRPNU. (Pavla Maternová)
  3. Ptáče na odletu. (Irma Geisslová)
  4. XXXII. Ranní slunko na obloze (Josef Uhlíř)
  5. Zoře. (Adolf Heyduk)
  6. XXII. Na východě (Adolf Heyduk)
  7. IV. S hor do dolů vraný kůň cválá, (Jan Vlk)
  8. VOJNA. (František Táborský)
  9. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN (Viktor Dyk)
  10. Jízda k milé. (Alois Vojtěch Šmilovský)