MONTE CARLO.

H. Uden

MONTE CARLO.
1. 1.
 Stříbro cinká, žluté zlato chrastí, jak je croupier chladný a němý různo rozstrkává hrabicemi – Mnohá ruka počíná se třásti, tužku, kterou sotva může vlásti, křečovitě svírá prsty všemi, vzduch je plný nevýslovné tremy, těžký, dusný jako v těsné pasti, prosycený pachem odeurů... „Rien ne va plus!“ zní matným hlasem, a již koule běží, lehce zvoní, provázena chtivých očí žasem rýhou kotouče se prudce honí, aby zůstala stát na zéru. 134 2. 2.
 V plnou krásu kypícího léta strmé pohoří se vlídně dívá, v modré moře, které břehy smývá, zimní slunce plný žár svůj metá, v parku, který sterou barvou zkvétá, vůně s vůní těžkým dechem splývá – a to všecko pro tenata křivá, pro nejhorší brak celého světa... Milý Pane Bože na nebesku, vím, že nikdo nejsme prostým hříchu, také rád jsem, že jsi shovívavým, bylo by však dobrodiním pravým, kdybys v brloh sveřepého pychu vmetl oheň trestajících blesků. 135 3. 3.
 Na rejdiště mají břeh a bujný sad nejkrásnější snad v širém světa kraji, kdo se drze znají k falši lživých vnad – odjakživa had ukrývá se v ráji. Vlasy nabarvené, oči unavené, šperků pestrý krám, tváře nalíčené, pósy nacvičené: vše je mam a klam. 136
Básně v knize San Remo:
  1. Jaká náhlá přeměna!
  2. Slunce z mořských vod se rodící,
  3. Lednová neděle v jasu a v záři –
  4. Když vlna moře k nízkým břehům pílí,
  5. Vzduch lahodný je, nebe rozevřené
  6. Směs četných jazyků, jež rozeznati
  7. Den hořel září, slunce žhavá síla
  8. Na korsu hned u samého kraje
  9. Jak obr chmurný nad západem stál
  10. I klidné moře vlnami se čeří,
  11. Z hor strmých divý torrente se žene
  12. List agavy široký, šťavnatý
  13. Šat šedivý obloha nesvlékla,
  14. Po chmurném dni se vlahý večer sklonil,
  15. Co nezaviní jeden chmurný den!
  16. Šli jsme podle hučícího moře,
  17. Hledal jsem tě dlouho, až jsem jednou z rána
  18. VYCHÁZKA O HROMNICÍCH.
  19. Salon se naplnil, hudba již zvučí,
  20. NA STRÁŽI
  21. Kdes za horami sněžná bouře asi
  22. Široširé moře
  23. Nad spoustou mořské vody racek lítal
  24. Dívka snědá, útloboká, štíhlá
  25. Když prázdný hovor ledabylo zvučí,
  26. Šel rychle, k moři upřeně se díval,
  27. Paesano vedle chatky
  28. Krok unavený do vrchu se bral
  29. Hrot pustý byl a samé kamení,
  30. Řada soumarů se blíží dlouhá,
  31. Děl diamant, jenž v prstenu se třpytil:
  32. Skulinami bílých žalusií
  33. Buď zdrávo, slunce! Zvolna vstáváš z moře,
  34. Jasné, žárné odpoledne:
  35. Hluboce moře hučí
  36. Jde cestou poslední muž dobročinný,
  37. Vlna se s vlnou honí,
  38. PO PRVNÍM JEDN. MASSENETOVA „WERTHERA“
  39. Únavou se chvěl
  40. Na terasse ve slunečním žáru
  41. Již záře sluneční se přesunula
  42. Muž jakýs chorý – sloužící ho vedl –
  43. Když slunce za lehké se clony skryje
  44. Silnější vítězí, slunce se zvedne –
  45. Tu a tam sluneční jasy
  46. Bělavými mráčky měsíc pluje,
  47. Mé verše vyšly dnes – tak tedy přece
  48. Dnes moře bylo mrtvé olověné,
  49. Vstal zástup vln, by ku břehu se hnal,
  50. Kdys v Alpách vstoupal jsem vždy tíž a tíž,
  51. V zemi, jež moře má, slunce a révu,
  52. Kdo by věřil bílé pěně,
  53. Je poledne, již zavzněl zvonu hlas;
  54. Svit sluneční se plnou září směje,
  55. Ticho nedělní je všude znáti;
  56. Den únorový k večeru se chýlí,
  57. Dům klidu bílý v zahradách se kryje,
  58. Proč k večeru se vlny mořské zvednou,
  59. Vstal měsíc nad horu, byl celý rudý,
  60. Svit měsíce se ulicemi kradl,
  61. Světlá noc na vršky palem klesla,
  62. Když slunce padajícím ohněm plane,
  63. Zvučné struny dotkl jsem se dnes,
  64. Jaro nutnou výzbroj doplňuje,
  65. STARÉ MÍSTO.
  66. KARNEVAL.
  67. Tměl východ se a blíž se mračno hnalo,
  68. Pane Bože, slyš:
  69. Chtěl jsem budovati sídlo Tvoje,
  70. Dům Tvůj kde je, dřív hustý prales býval
  71. Kříž, náhrobek a nápis na obvodu
  72. Tvé slunce zářivé se k zemi kloní,
  73. Z té duše volám: Žehnej, Bože, vlasti
  74. Když ruka mozolná se k Tobě spíná,
  75. Zda mohou klamati se děti světla?
  76. První vlna, již jsem uzřel zase,
  77. Jhem pevným zvyky jsou již svými vzniky,
  78. Na stromě kvetoucím drobounký pták
  79. Plod eukalyptu svadlý, svraštělý,
  80. Modrým jest a hladkým moře jihu,
  81. Tak utěšeně jasné slunce hřálo,
  82. Jako mrzák, jenž po dávném zvyku
  83. Bella donna, dámo jihu ladná,
  84. Šedý mráček bral se nebem jasným,
  85. Měsíc je v úplňku, při plném stolu
  86. Šli jsme, plný měsíc jasně svítil,
  87. V kout zatemnělý, plný černých stínů
  88. Pojď, měsíci, již vystoupíme výše
  89. V park jakýs’ pohléd’ jsem – hned blíže vchodu
  90. Potok téměř vyschlý trochou vody
  91. Loďka plula, zdvíhala se vesla;
  92. Po dni plném slunečního lesku,
  93. Pruh moře jasně zablýskl se v dáli;
  94. Ne vždycky slunce, někdy také mrak –
  95. Přes hory se mlha převalila,
  96. Dva plné dny se slunce ukrývalo,
  97. Palma hustou korunu svou kloní,
  98. Zdí mraků pevnou dřív, než kdo se nadál,
  99. Stuhou pestrou jasná duha vstala,
  100. SAN ROMOLO.
  101. SAN SIRO.
  102. COL DI RODI.
  103. KOSTEL VE STARÉ BUSSANĚ.
  104. MONTE CARLO.
  105. MONTE BIGNONE.
  106. Roste pýcha lidí
  107. Tůň myšlenek a tůně mořských vod
  108. Dlouhé brázdy vlnami se vinou
  109. Roj četných hvězd na nebi táboří,
  110. Smál potok se, jenž se skal k skalám padal:
  111. MISERICORDIA.
  112. S vlnou, jež se vznesla z mořské hloubi,
  113. Světly četnými se korso třpytí,