Vločka sněhu na ruku mi spadla:

H. Uden

Vločka sněhu na ruku mi spadla: „Pohleď na mne, jak jsem krásnou – děla – z hvězdiček a z jehliček jsem celá, jak je ruka lehká k sobě kladla.“ Síla pevná, která bouří svládla, která rozbrázdila skalní čela, umí také zjemnělá a bdělá, starat se, by krása nepovadla! Je snad vločka téměř roztavená, jíž se ruka vlastním teplem sprostí, hříčkou jen, jež mnoho neznamená, či je spíše v říši velikosti pravou známkou nejvyššího řádu, aby dbala skladu též a ladu?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

476. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OHEŇ (Viktor Dyk)
  2. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Jen orlem býť! (František Táborský)
  4. Na pozdní toulce. (Alois Škampa)
  5. Večer na pasece. (Alois Škampa)
  6. MRZNE TAK TIŠE... (Karel Červinka)
  7. MORAVA. (Josef Rosenzweig-Moir)
  8. IV. V očích mně cos světélkuje, (Jan Neruda)
  9. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  10. Pohádka. (Otakar Mokrý)