V nádherné síni královského hradu
král Fridrich chystá skvělý hodokvas,
nic rozkošníku není na závadu,
že ku plesům dnes nejméň vhodný čas.
Na Bílé Hoře k rozhodnutému boji
císařská vojska proti českým stojí
a mohou utkati se v ráz.
Již královských se tlupa dobrodruhů
v hrad s hloučkem lepých dostavila dam:
již v pestrobarvém zasedají kruhu
k vystrojenému stolu, jak kdo kam.
I četa sličných pážat, panošíků
stanula v pěkně urovnaném šiku,
ochotná k panstvu obsluhám.
Kolují vzácná jídla cizích zemí,
i jídla česká jemné úpravy;
v to nejchutnější vína mezi všemi,
jež plodí Rýnu břeh i Vltavy;
a k rozjaření společnosti celé
galantnost slouží krále hostitele
i hudby romon sálový.
Veselí roste; čas je připíjeti:
„Ať žije král!“ přípitek první zněl;
a v odvet pánům král i krásné pleti
číš plnou zved' a dvorně připíjel.
I zavířily zpěv a hudba plesná –
Však slyš! V to s Bělohorských strání děsná
zahoukla rána z polních děl.
Ruch náhlý vznikl; však polekané dámy
úsměvem dvorným uchlácholil král:
„Na Bílé Hoře zavdali si s námi!“
prohodil žertem, a číš zvoní dál.
Přípitky hudba doprovází plesná;
však s Hory opět zahřmí rána děsná,
a posel náhlý kročí v sál.
„Aj, ký to zjev! Zde panstvo plýtvá vděkem,
v poháry mok se proudí vonných rév,
a na bojišti teče nedalekém
za tebe, králi, českých synu krev!
Zde rozléhá se zpěv a hudba plesná,
co s Bílé Hory duní střelba děsná,
a bolem stená Český Lev!“
„Ó, běda nám! Teď marné nářky vedem,
že’s na českou kdy vkročil na půdu;
že’s lid náš vnadil rozkošnictví jedem
a jeho víru zpáčil do bludu;
že’s chrámů našich stal se svatokrádcem
a zubožené vlasti podlým zrádcem,
ji zlému vydav osudu.“
„Však věziž, králi! Za nesmírné hoře,
jež na zem uvalil tvůj klatý pych,
již mocným ramenem na Bílé Hoře
zasáhá pomsta v rozmach činů tvých.
Tam shrouceny zřím trosky tvého trůnu –
na Bílé Hoře přijdeš o korunu!“
To řek’ a zmizel ve dveřích.
I nastal ruch a zmatek po všem sále,
veselost prchla s ustrašených líc,
v chvat opuštěno čelné místo krále
i místa pánů všech a krasavic.
Umlknul zpěv, umlkla hudba plesná –
jen s Bělohorských strání střelba děsná
v síň pustou duní víc a víc...
S poledne záhy konec bitvě bylo,
an cizí voj se v sketný útěk dal;
a nežli slunce za Petřín se skrylo,
císařský prapor na zdech města vlál.
Již vítěz slavně vjíždí Malou Stranou
v královský hrad, a z města Horskou branou
ujíždí Fridrich – zimní král.