2. Nebesa, jenž vroucí tuto žádost

František Jaroslav Vacek

2.
Nebesa, jenž vroucí tuto žádost
Nebesa, jenž vroucí tuto žádost
Srdce nábožného slyšela, Posílají na zem anjela, By jí bylo učiněno zadost.
Svatou cítí Ludmila tu radost; Ráda však by také přispěla, V nadzemské by kráse zastkvěla Se již outlá pacholete mladost. Z pohanů ač mnozí tomu nechtí, Vychovává sama vévodu, Osvěcuje rozum, mysl šlechtí. Srdce jeho ve chrám posvěcuje, Lásku k Bohu, k vlasti, k národu Na oltáři jeho rozněcuje. [3]