Zvuky povětrné.

Karel Alois Vinařický

V létě-li větérek zaduje, Příjemný chládek fofruje: Foukáli vítr a silněli věje, Stromům se vrchol třese a chvěje, Vichřice prudká hučí a kňučí, Skulinou hvízdá, zdaleka bručí. Rachotem, praskotem tříská hrom, Jediným praskotem rozštěpí strom. Překocený kmen k zemi se kácí, Strašlivě bouře burácí. Povětřím v bitvě olovo fičí, Kalená střela jako had sičí, Dělo hrochá, střelba hřímá, Jen prsou mužných strach nepojímá Několikými ranami pum, Boří se dům a sype se v rum.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

163. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VARHANY. (Jaroslav Haasz)
  2. Podloudníci. (Vojtěch Pakosta)
  3. KŮŇ. (Josef Svatopluk Machar)
  4. PO BOUŘI. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Per aspera... (Vojtěch Pakosta)
  6. Symfonie vichrů. (Jaroslav Vrchlický)
  7. LXIX. Jak ten vichr stromy třese, (Jaroslav Vrchlický)
  8. Dvojí hrom. (Rudolf Pokorný)
  9. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene. (František Leubner)
  10. JAK TO BÝVÁ. (Jaroslav Vrchlický)