Jaro, léto, jeseň a zíma.
Ej ledu kůra litá běhuté vody více nepoutá,
Pádící dolinou pěnivý se potůček ozývá.
Fijala, záliba má, libovůně potajmo vydává.
Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá
Máj oko vábící lepotou. Veselou si počíná
Píseň oráč a malý na palouky pasáček uvádí
Housata. Tóny milé echo rádo ve háji opáčí.
Máj sady, háje na ráje mění. Jaro páše ty čáry.
64
Louka kosou sečená voňavé tady zápachy dýše;
Žíto bělá se; lepou lakomá rosa růži napájí.
Úpaly záhubivými nový tamo sádek umírá
Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu
Vázačové a hoví si, by sílu nabývaly oudy.
Žíto žaté ze polí již oráči vozí. Nenadále
Bouře divá rachotí; i valí se palouky hubící
Líjavec údolinou. Luh i háj zotaví se po bouři.
65
Lány holé v okolí! Ze sadů jeseň úrodu dává;
Víno rodící révě ubírá tíži opojnou.
Roucho lesů měnavé, jako douha, nyní malováno.
Líha novou nadějí se zasívá; sej se ujímá.
Káně po háji volá; jelenů řičení se ozývá;
Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána
Záhubivá ho čeká; ach, ubíhati dále nemůže!
66
Bouře hučí; ryšavé hájů odění opadává.
Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní.
Bílé roucho šatí luhy, louky, rolí; tu se září
Líha rubíny setá. Bujnou řeku zíma opíná
Pouty tuhými ledů: i to mílo jarému jonáku.
Ó veselí! tu sedá do saní; jako létaje línou
Půdu tepá ledovou a jinému o závod ubíhá.
Aj jaro, léto mizí, uletí jeseň, ujde i zíma!
67