Ej ledu kůra litá běhuté vody více nepoutá,
Pádící dolinou pěnivý se potůček ozývá.
Fijala, záliba má, libovůně potajmo vydává.
Jívu odívá roucho nové; sady, louky osívá
Máj oko vábící lepotou. Veselou si počíná
Píseň oráč a malý na palouky pasáček uvádí
Housata. Tóny milé echo rádo ve háji opáčí.
Máj sady, háje na ráje mění. Jaro páše ty čáry.
Louka kosou sečená voňavé tady zápachy dýše;
Žíto bělá se; lepou lakomá rosa růži napájí.
Úpaly záhubivými nový tamo sádek umírá
Nápoje žádoucí. Košatou sedají pode lípu
Vázačové a hoví si, by sílu nabývaly oudy.
Žíto žaté ze polí již oráči vozí. Nenadále
Bouře divá rachotí; i valí se palouky hubící
Líjavec údolinou. Luh i háj zotaví se po bouři.
Lány holé v okolí! Ze sadů jeseň úrodu dává;
Víno rodící révě ubírá tíži opojnou.
Roucho lesů měnavé, jako douha, nyní malováno.
Líha novou nadějí se zasívá; sej se ujímá.
Káně po háji volá; jelenů řičení se ozývá;
Úhory málo zajíce tají a ve záloze rána
Záhubivá ho čeká; ach, ubíhati dále nemůže!
Bouře hučí; ryšavé hájů odění opadává.
Lítí Aeoloví synové sypají led a jíní.
Bílé roucho šatí luhy, louky, rolí; tu se září
Líha rubíny setá. Bujnou řeku zíma opíná
Pouty tuhými ledů: i to mílo jarému jonáku.
Ó veselí! tu sedá do saní; jako létaje línou
Půdu tepá ledovou a jinému o závod ubíhá.
Aj jaro, léto mizí, uletí jeseň, ujde i zíma!