Libušin saud.
Zlomek.
Ai Wletawo, če mutiši vodu,
če mutiši vodu strebropienu?
za tie lutá rozwlaiáše búra
sesypawši tuču šíra neba,
oplakawši glavy gor zelených,
vyplakawši zlatopieskú glínu?
Kakobych iáz vody nemutila,
kegde se vadita rodná bratry,
rodná bratry o diediny otnie.
Vadita se kruto mezu sobú,
lutý Chrudoš na Otavie krivie,
na Otavie krivie zlatonosnie,
Staglav chraber na Radbuze chladnie,
oba bratry, oba Klenovica
roda stara Tetvy Popelova,
ienže pride s pleky s Čechovými
w sieže žirné wlasti pres tri reky.
Priletieše družná wlaštovica,
priletieše ot Otavy krivy,
sede na okence rozložito
w Lubušinie otnie zlatie siédle,
siédle otnie, svietie Vyšegradie;
bieduie i naricaie mutno.
Když sie slyše ieiú rodná sestra,
rodná sestra w Lubušinie dvorie,
sprosi kniežnu utr Vyšegradie,
na popražiu ustaviti pravdu,
196
Libuša’s Gericht.
Fragment.
Ay, was trübst du, Wletawa, dein Wasser,
Was trübst du dein silberschäumig Wasser?
Hat empört die Wellen wilder Sturmwind,
Rings vom Himmel Wettergüsse schüttend,
Ab die Häupter grüner Berge spülend,
Fort den Lehm und fort den Goldsand spülend?
Wie doch sollt’ ich nicht die Wasser trüben?
Liegen doch im Zwist zwei eig’ne Brüder,
Eig’ne Brüder um des Vaters Erbe.
Grimmen Hader führen mit einander
An der Otawa der wilde Chrudoš,
An der Otau, die sich goldreich schlängelt,
An der Radbuza der kühne Staglaw,
Beide Brüder, beide Klenowice
Alten Stamm’s von einem Zweig des Popel,
Der da kam mit Čech und seinen Schaaren
Durch drei Ström’ in dieses Land voll Segen.
Flog herbei nun eine kirre Schwalbe,
Flog herüber von der Otau Krümmung,
Ließ sich nieder auf dem breiten Fenster
An Libušas güld’nem Vatersitze,
Auf dem Wyšehrad des Vaters Hochburg;
Und sie klaget, und sie stöhnt im Grame.
Als es hört der Beiden eig’ne Schwester,
Ihre Schwester in Libušas Hofburg;
Fleht sie auf dem Wyšegrad die Fürstinn,
Hier im off’nen Saal Gericht zu halten,
197
i pognati bratry ieia oba,
i suditi ima po zákonu.
Káže kniežna vypraviti posly
po Zutoslaw ot Lubice biélé,
idieže sú dúbraviny unie,
po Lutobor z Dobroslawska chlemca,
idieže Orlicu Labe pije,
po Ratibor ot gor Krekonoší,
idieže Trut pogubi saň lutu,
po Radovan ot Kamena mosta,
po Jarožir ot bred wletorečných,
po Strezibor ot Sazavy ladny,
po Samorod se Mže strebronosné,
po wše kmety, lechy i wládyky,
i po Chrudoš i po Staglaw bratry
rozvadiema o diediny otnie.
Kda se sniechu lesi i wládyky
w Vyšegradie – (w Lubušinie siédle;)
prokný stúpi rozenia-dle svégo,
stúpi kniežna w bielestvúcí rize,
stúpi na stól oteň w slawnie snemie.
Dvie vieglasnie dievie (u niei stastie)
vyučenie vieščbam Vítiezovým.
U iednéi sú desky prawdodatné,
u wteréi meč kriwdy karaiúcí.
Protiw ima plamen prawdozviesten,
i pod nima svatocudná voda.
Poče kniežna s otnia zlata stola:
„Moji kmeté, lesi i wládyky!
se bratroma rozrešite prawdu,
iaže vadita se o diediny,
o diediny otnie mezu sobú.
Po zákonu viekožizných bogów
budeta im oba wiedno wlásti,
či se rozdielita rownú mierú.
198
Vorzuladen ihre Brüder beide,
Recht zu sprechen beiden nach Gesetzen.
Boten heißt die Fürstinn nun entsenden
Nach Zutoslaw von der Weißlubice,
Wo sich stämm’ge Eichenforste dehnen,
Nach Lutobor von Dobroslaw’s Kulme,
Wo der Adler Wellen trinkt die Elbe,
Nach Ratibor von den Riesenbergen,
Wo den grimmen Drachen Trut erschlagen,
Nach Radowan von der Felsenbrücke,
Nach Jarožir von den ström’gen Bergen,
Nach Strezibor von Sazawa’s Au’n, nach
Samorod zur Mies, der silberström’gen,
Nach den Grafen, Rittern, Stammeshäuptern,
Nach den Brüdern auch, Chrudoš und Staglaw,
So im Hader um des Vaters Erbe.
Als versammelt Ritter, Stammeshäupter
Auf dem Wyšegrad (dem Sitz Libuša’s),
Stellt sich Jeglicher nach seiner Abkunft;
Tritt in weißem Schleppgewand die Fürstinn
Auf des Vaters Thron im hohen Rathe.
(Ihr zur Seite steh’n) zwei kluge Jungfrau’n,
Vielgewandt in edler Seherkunde.
Jene hält die Tafeln der Gesetze,
Die das Schwert, das jede Unbill strafet.
Feu’r vor ihnen, Wahrheit zu erproben,
Unter ihnen heilig-sühnend Wasser.
Da von Vaters güld’nem Thron’ die Fürstinn:
„Meine Räthe, Ritter, Stammeshäupter!
Recht hier sollt ihr zweien Brüdern sprechen,
Die da hadern um des Vaters Erbe,
Um des Vaters Erbe mit einander.
Nach den Satzungen der ew’gen Götter
Sollen sie damit gemeinsam schalten,
Oder d’rein zu gleichem Theil’ sich theilen.
199
Moji kmeté, lesi i wládyky,
rozrešite moie výpoviedi,
budetieli u vás po rozumu.
Nebudetiel’ u vás po rozumu,
ustavite ima nový nález,
kýby smiéril rozvadiená bratry.”
Klaniechu se lesi i wládyky,
i počechu ticho govoriti,
govoriti ticho mezu sobú,
i chváliti výpoviedi ieié.
Wsta Lutobor s Dobroslawska chlemca,
ie se tako slovo govoriti:
Slawná kniežno s otnia zlata stola!
Výpoviedi tvoie rozmyslechom,
seber glasy po národu svému.”
I sebrastie glasy dievie súdnie,
sbiérastie ie u osudié svaté,
i dastie ie lechóm provolati.
Wsta Radovan ot Kamena mosta,
ie se glasy číslem progledati,
i viečinu provolati w národ,
w národ k rozsúzeniu na snem sboren.
„Oba rodna bratry Klenovica,
roda stara Tetvy Popelova,
ienže pride s pleky s Čechovými
w sieže žirné wlasti pres tri reky!
smiérita se tako o diediny:
Budeta im oba wiedno wlásti.”
Wstanu Chrudoš ot Otavy krivy,
žleč se iemu rozli po utrobie,
trasechu se lutostiú wši udi;
machnu rukú, zarve iarým turem:
„Gore ptencem, k nim-že zmija wnori,
gore mužem im-že žena wlade!
Mužu wlásti mužem zapodobno,
200
Meine Räthe, Ritter, Stammeshäupter,
Mög’t entscheiden ihr nach meinem Spruche,
Ist er euch genehm nach eu’rem Sinne.
Ist er nicht genehm nach eu’rem Sinne;
Mögt ihr ihnen neues Urtheil sprechen,
Das vereine die entzweiten Brüder.”
Neigen sich die Ritter und Stammhäupter;
Leise d’rauf beginnen sie zu sprechen,
Leise sich zusammen zu besprechen;
Und sie hießen gut der Fürstinn Ausspruch.
Auf stand Lutobor vom Kulm Dobroslaw’s,
Und begann zu sprechen diese Worte:
„Hohe Fürstinn auf des Vaters Goldthron!
Wir erwogen treulich deinen Ausspruch,
Sammle denn im Rath der Stämm’ die Stimmen.”
Jungfrau’n sammelten die Richterstimmen,
Sammeln sie in heilige Gefäße,
Geben sie den Rittern auszurufen.
Auf stand Radowan, der von der Brücke,
Und begann, der Stimmen Zahl zu prüfen,
Den Beschluß dem Volke zu verkünden,
Allem Volk, das zu Gericht’ versammelt:
„Söhne Klens und eig’ne Brüder beide,
Alten Stammes ihr vom Zweig des Popel,
Der da kam mit Čech und seinen Schaaren
Durch drei Ström’ in dieses Land voll Segen!
Ihr vergleicht euch so um euer Erbe:
Beide sollt’s gemeinsam ihr besitzen.”
Auf stand Chrudoš von der krummen Otau,
Gall’ ergießt sich ihm durch all sein Inn’res,
Und vor Grimm erzittern alle Glieder;
Schwingt den Arm, und brüllet gleich dem Ure:
„Weh der Brut, wenn Ottern mit ihr nisten;
Weh den Männern, wenn ein Weib gebietet!
Männern ziemt’s zu herrschen über Männer,
201
prevencu diedinu dáti prawda.”
Sta Lubuša s otnia zlata stola,
vece: „Kmeté, lesi i wládyky!
slyšeste zdie poganienié moie;
sud’te sami po zákonu prawdu.
U nebudu vám súditi svády.
Volte muža mezu sobú rowna,
kýby wládl vám po železu (krutu).
Diewčié ruka na vy k wládie slaba.” –
Wsta Ratibor ot gor Krekonoší,
ie se tako slovo govoriti:
„Nechvalno nám w Niemciech iskati prawdu;
u nás prawda po zákonu svatu,
iuže prinesechu otci naši
w sieže – – (živné wlasti.)”
202
Und dem Erstgebor’nen ziemt das Erbe.”
Auf von gold’nen Throne stand Libuša,
Sprach: „Ihr Räthe, Ritter, Stammeshäupter!
Meine Schmähung habt ihr all’ gehöret,
Richtet selbst das Recht nach dem Gesetze;
Nimmer werd’ ich eu’re Zwiste schlichten.
Wählet einen Mann euch, eu’res gleichen,
Der euch herrsche mit dem Eisen(stabe);
Mädchenhand ist schwach, ob euch zu herrschen.”
Auf stand Ratibor vom Riesenberge,
Und begann zu sprechen solche Worte:
„Ruhm nicht wär’s bei Teutschen Recht zu suchen,
Haben Rechte selbst nach heil’ger Satzung,
Die gebracht vor Zeiten uns’re Väter
In dieß – – – – Land voll Segen.”
203
Milostná píseň Krále Václava prvního.
Zlomek.
Z velikých dobrodružství
milost mi vyievi
sladikú dóstoinost.
Jáz steniu syrdečenstviém,
kehdy pomniu na to,
o kaké laskavosti
želeie mysl moie;
iež tako lepú dievú
chlubiti sie mohu.
Obako bez úhony
své lásky, da žel krut,
ieiž vesdie nositi dyrbiu,
neproše koho rve.
Pudí mie mysl lubiti, –
o blaze, blaze mi! –
nayvyššié žádost moie
spasenié očima,
wše-že blaženstvié moie
přiide očima
w laskavé syrdce moie.
Rostiéše milost viéce,
w iasnieišiém učastenství,
syrdce mysl-že iéi otdach.
Onatie prúd wšech slastí
206
Minnelied Königs Wenzel I.
Fragment.
Wohl aus manchem tücht’gen Strauß
Kündete mir Liebe
Wonnig süße Würde.
Ja von Herzen seufz’ ich tief,
Wenn daran ich denke,
Ach nach welcher Liebeshuld
All’ mein Sinn sich sehnet;
Daß ich also schöner Maid
Mich darf allwärts rühmen.
Dennoch, – ob sie gleich nicht schuld –
Grimmes Weh mir schuf sie.
Tragen muß ich’s fort in mir,
Frage nicht, wen’s nage.
Heiße Lieb’ erfüllt mein Herz;
O der süßen Wonne! –
Meines Sehnens höchstes Ziel,
Himmel meinem Auge,
Alle meine Seeligkeit
Kam mir durch das Auge
In das liebewarme Herz.
Liebe wuchs zur höhern Macht,
Wuchs in klarem Mitgefühl,
Herz und Sinne weiht ich ihr.
Sie ist aller Wonnen Born,
207
početié-že veselé,
moie radost, mói žel!
Jak róže z pupy idúcié
po rose sladce žže;
celovach medná usta,
o blaze, blaze mi!
to mysliú newymyslí!
spasen přiézniú tvú.
Žel lásku zapudi,
žel tieši, láska túži.
Milost mie bude viniti;
viniti mie nemóže,
že obiech ieié stvúcié,
ladné, sladké, luzné,
roztomilé cieličko,
a wše woliú cudnú.
Nebo gdyž syrdce moie
zaiela ta die(va)......
208
Quelle meiner Seeligkeit,
Meine Lust mein Sehnen!
Wie die Ros’, der Knosp’ entkeimt,
Lechzt nach süßem Thaue;
Küßt ich ihren Honigmund –
Wonne mir, o Wonne,
Die kein Sinn ersinnen mag! –
Seelig durch dein Lieben!
Sehnsucht bannt die Minne,
Sehnen labt, und Minne klagt.
Minne zeihet mich der Schuld;
Kann mich nimmer zeihen,
Daß den Leib, der strahlt von Huld,
Reizend, süßverlockend,
Daß ich liebend ihn umfing,
Doch in sitt’gen Minnen.
All’ mein Herz gefangen nahm
Diese Maid.....
209
Kiunig Wenzel von Beheim.
Us hoher avantúre ein suesse werdekeit
hat mine an mir ze lichte betaht.
ich sufte us herzeliebe suuenne ich denke dar
do si mir gab ze minneklicher arbeit
als ich in wiunsche hete gedaht
so zart ein wib des ich mich iemer ruemen tar
und doch also das es ir nicht ze vare ste
si gab in grosser liebe mir ein riches we
das muos ich tragen iemer me
in ruoche wem es ze herze ge.
Mich bat min muot das ich der liebe kúnde nam
so wol und wol mich iemer me
min vollú ger min ougenweide und all min heil
do si mir durch diu ougen in das herze kam
do muoste ich werben bas danne é
gegen der vil klaren losen alze lange ein teil
herze und sinne gab ich ir ze dienste hin
all miner froeide urspring unde ein anbegin
si gab mir des ich iemer bin
fro und ist doch min ungewin
Recht, alsam ein rose dú sich us ir klosen lat
wenne si des suessen touwes gert
sus bot si mir zuker suessen roten munt
swas je kein man zer werlte wunne emphangen hat
das ist ein wiht ich was gewert
so helfe berndes trostes ach der lieben stunt
kein muot es niemer me durch denket noh vol sagt
210
was lebender selde mir was an ir gunst betaget
mit leide liebe wart geiagt
das leit was fro die liebe klagt.
Dü minne darf mich strafen ruomes zwar sin darf
swie gar ich umbevangen het
ir klaren zarten suessen losen lieben lip
nie stunt min wille wider ir kúsche sich entwarf.
was das sich in min herze tet
mit ganzer liebe das vil minnekliche wib
min wille was dien ougen und dem herze leit
dem liebe zorn das ich so truten wechsel meit
diu ganze liebe das besneit
und ouch ir kúschú werdekeit.
Nu habe er dank der siner frowen also pfleg
als ich der reinen senften fruht
ich brach der rosen niht und hat ir doch gewalt.
sie pflag mis herzen ie und pfliget noh alle weg
ey wenne ich bilde mir ir zuht
so wird min muet an froeiden also mannigvalt
das ich vor lieber liebe nicht gesprechen mag
al mines trostes wunsch und miner selden tag
nieman so werde nie gelag
als ich do min dü liebe pflag.
211
Anmerkungen.
[213]
Das Gedinge.
V. 5. Haupt, wládyka, wie noch bei einigen Geschlechtern, z. B. der Besitzer des Majorats, Graf Černin von Chudeniz, Regierer des Hauses Neuhaus und Chudeniz, heißt.
V. 7. Räthen. Diese Stelle ist nicht ohne Schwierigkeiten. Kmet heißt zuweilen Greis, zuweilen Landmann, wie namentlich im Beneš Hermanow V. 33, was freilich auch die unter einem Kmet stehenden Leute bezeichnen könnte, und die Räthe Karls IV., so auch des Königs Georg werden Cmetones genannt, an die starosten in Polen und im Liede vom Turniere, an die Senatoren, Pairs, Graven, Comites, erinnernd. Lech ist nach Dalimil ein tapferer Mann, etwa miles, eques, Ritter, knight. Wládyka, hier Stammhaupt, wie aus der vorigen Stelle erhellt. Wäre Landvolk darunter zu verstehen, müßte dieser Vers so lauten:
Mit den Sassen, Rittern, Stammeshäuptern.
Der nächstfolgende:
Auf die Sassen, Ritter, Stammeshäupter.
Die Kmeten stimmen in der Folge nicht, was sich sowohl mit der Stellung der Beamten, der Räthe, als mit der der Landleute verträgt.
Das Gericht.
V. 11. Otawa, gewöhnlich Watawa, ein Strom im Süden, wo man Goldsand wusch, wovon die Stadt Pisek den Namen führt. Bei der romantischen Veste Zwiekow, Klingenberg, vereinigt er sich mit der Moldau.
V. 13. Radbuza fällt bei Pilsen in die Mies, die letztere unterhalb Zbraslaw Königssaal: bei Prag in die Moldau. Die Wasser bringen gleichsam Kunde vom Bruderzwiste nach dem Wyšehrad. Staglav erinnert wirklich an Stiahlau, unweit von Pilsen; wo aber des Chrudoš Sitz an der Otau zu suchen wäre, läßt sich kaum bestimmen. Als ich vor zwei Jahren jene Gegend besuchte, hörte ich wirklich aus dem Munde eines Landmanns eine Sage vom Zwiste zweier Brü-
222
der, deren einer auf der Radina bei Stiahlau, der andere auf dem Wildstein soll gehauset haben. Das Blatt, wo ich mir die Angabe näher bezeichnet, ging mir verloren; nur so viel entsinne ich mich, daß der Landmann diese Sage in eine von der unsern nicht allzu entfernte Zeit versetzte. Die Radbuza heißt im Originale die kühle.
V. 14. Klenowice. Klens Abkömmlinge, das slawische Patronymikon. Balbin nennt einen Klen unter Čechs Gefährten, Popel, ein Geschlecht gleiches Namens, wird als Herrscherstamm in Polen vor den Piasten genannt.
V. 17. drei Ström’. Nach Weleslawins Annahme, der die Čechen von der Kulpa in Slavonien kommen läßt, wären es die Drawe, Rab und Donau, mit Uebergehung kleinerer Flüsse. Pelzel läßt sie – mit mehr Grund – von den Weißchrobaten an den Karpathen kommen, wo sie über die Weichsel, Oder und Elbe, oder noch richtiger die Gran, die Waag und March hätten setzen müssen.
V. 18. Schwalbe. Ist es eine Art Brieftaube? Wahrscheinlicher dünkt mir, unter diesem Bilde sei die zweite Schwester der entzweiten Brüder gemeint.
V. 31. Lubice, bei Podiebrad; Dobroslaws Kulm wäre Königingräz, dessen Grund ein Wladyke jenes Namens, nach Hájek, soll gelegt haben. Riesenberge, im Böhmischen kerkonoše; Trut’s Gedächtniß lebte noch im Namen der Stadt Trutnow, Trautenau, die einen Drachen im Schilde führt. Felsenbrücke, steinerne Brücke, einer solchen erwähnt Herzog Spitignews Stiftsbrief für die Leitmerizer Probstei um das Jahr 1057. Wo sie zu suchen sei, ist schwer zu bestimmen. Bergen, brdy, Berge, insonders ein Bergkamm im Berauner Kreise, von dem ein Theil am Fuße derselben, podbrdský, der Untermberg – Kreis hieß. Sazawa, ein Fluß, der vom südöstlichen Böhmen kommt, und oberhalb Prag in die Moldau sich ergießt. Die Mies, sonst auch Beraun genannt.
V. 45. Auf dem Wyšehrad. Der Vers ist unvollständig. Die eingeklammerten Worte im Original und in der Verteutschung sind mein Zusatz.
223
V. 49. Zwei Jungfrauen. Auch hier ist das Eingeklammerte von mir versuchte Ergänzung.
V. 50. Edle Seherkunde, artes liberales, ingenuae, victoribus duntaxat, non victis accessae.
V. 61. Gemeinsam. Das Gesetz, welches das erste Fragment ausgesprochen, findet hier gleich Anwendung.
V. 75. Fürstin, eigentlich Fürstentochter, weil kniežna, nicht kniení.
V. 77. Ein Rath, po národu, secundum gentem, oder po národu? oder per multitudinem populi?
V. 105. Stabe. Auch hier ist das Eingeschaltete Ergänzung.
V. 111. Gebracht. Es zeugt wenigstens vom Streben nach Selbstständigkeit in der Verfassung.
Minnelied 1.
V. 19. ist von mir eingeschaltet, um den Sinn zu vervollständigen.
V. 29. Durch das Eingeklammerte glaube ich die ursprüngliche Leseart hergestellt zu haben.
Minnelied 2.
V. 38. Luzné. Dieses Wort galt Jemanden als Beweis, das Orginal sey teutsch gewesen, indem der böhmische Uebersetzer nicht einmal gewußt hätte das losen lip gehörig wiederzugeben, und das teutsche Wort in luzné umgebildet hätte. Gerade umgekehrt. Luzné von lúditi, lauditi, locken, ist offenbar böhmische Wurzel und Form, und ist hier treffend, während das teutsche los keineswegs der zarten Empfindung des Sängers zusagen möchte.
224
Poznamy.
[225]
Sněm.
V. 5. Vládyka, jako vladař, k. p. držitel majoratního panství hrabě Černín z Chudenic, Vladař domu Hradeckého a Chudenického se jmenuje, a jako jsou posud v Srbště, Bosnii a Bulgarii starešiny, jež sobě rodina za ředitile svého volí.
V. 7. Kmeté. Dosti nesnadný význam. Kmet se někdy jmenuje starec a někdy sedlák, jako jmenovitě v Beneši Hermanově V. 33. což arci též pod kmetem jsaucí lid znamenati může, a rádcové Karla IV. jakož i krále Jiřího jmenují se kmeti lat. Cmetones, což Starosty v Polště, a v písni o sedání, Senatory, Pairs, Graven, Comites, přípomíná. Lech u Dalimila zdá se býti šlechtic, a právě šlechtic, šlechta, šlechetný již jako předložkou S složeno, prostopůvodní lech, polské lach v sobě zavírá, a s německým též již složeným Geschlecht téhož společného kořene jest, tedy tolik co blahorodný, urozený, rytíř. Vládyka zde hlava rodiny jakož výše pověděno. Potom již kmetové hlasu nedávají, což se jak s tím, vezmemli je za uředníky, rady, tak ponechámeli je jako rolníky, shoduje.
232
Soud.
V. 11. Otava, obyčejně Votava, Vatava, řeka na polední straně, kdež se zlato z písku vymývalo, odkudž město Písek jméno má. U krásně položeného hradu Zvíkova vpadá ve Vltavu.
V. 13. Radbuza vpadá u Plzně ve Mži, a Mže pod Zbraslavou u Prahy ve Vltavu. Vody tyto jakoby přinášely zprávu o svádě bratrů těchto na Vyšehrad. Stahlav zajisté připomíná Štiáhlav, nedaleko Plzně, kdeby se však Chrudošovo sídlo na Otavě hledati mělo, sotva se určiti dá.
V. 14. Klenovici. Hájek jmenuje Klena mezi družinou Čechovou, Popel, rodina téhož jména v Polště panovala před Piasty.
V. 17. Tri reky. Dle domnění Veleslavínova, kterýž Čechy od Kulpy ze Slavonie přicházeti se domýšlel, bylaby to Dráva, Rába a Dunaj, s opuštěním menších říček. Pelzel je však – s větší důvodností – z bělé Chrobacie od Karpat přicházeti se domýšlí, kdež přes Vislu, Odru a Labe, anebo ještě lépe přes Hron, Váh a Moravu přeplavitiby se museli.
V. 18. Vlaštovice. Jestli to způsob poselní holubice? Pravdě podobněji se zdá, v obrazu tomto druhá sestra rozvaděných bratrů vyrozumívati.
V. 31. Lubice, u Poděbrad; Dobroslavský chlumec by byl Hradec Králové, jejž dle Hajka vládyka Dobroslav založiti měl; Trutova památka žive ještě ve jméně města Trutnova, ježto draka v štítu vede a pověst vůkol dosavád o takovém ještěru mezi lidem se zachovala. Kamenný most: o takovém zmínka se činí v listině knížete Spitihněva pro litoměřické proboství okolo léta 1057. Kdeby se hledati měl, nesnadno určiti. Brda, hory, zvláště tahnoucí se hřbet hor v berounském kraji, od něhož částka pod ním ležící podbrdský kraj se jmenovala. Sazava, řeka z polednový-
233
chodní strany Čech přicházející, ježto se nad Prahou ve Vltavu vlévá. Mže od Berouna též Berounka nazvaná.
V. 45. V Vyšehradě, verš ten jest neouplný, slova v závorkách přidaná jsou nové doplnění.
V. 49. Dvie dievie, též zde. co v závorkách, jest nově se doplňuje.
V. 50. Vieščby vitiezovy, artes liberales, ingenuae, victoribus dundaxat, non victis accessae.
V. 61. V iedno, zákona, jejž první zlomek vyřknul, již se zde užívá.
V. 77. po národu, secundum gentem, aneb secundum multitudinem populi?
V. 111. prinesechu. To aspoň dokazuje snažnost po samostatnosti v zřízení zemském.
Milostná píseň 1.
V. 19. přidán jest k doplnění smyslu.
V. 29. přidáním zavřeného hledělo se původní čtení navrátiti.
234
Objasnění nepovědomějších slov.
(Číslo první je stránka, následující řádka.)
bredo, brdo, vrch, hora 198, 11.
celowati, Iíbati 210, 5.
chlemec, chlumec, vršík, hůrka 198, 6; 200, 11.
chraber, srdnatý 196, 12.
[235]
chwrastié, chrastí, roští 204, 13.
cudný, čistý, cnostný 210, 16.
diewa, panna, dívka 198, 22; 200, 16; 208, 8.
dobrodružstvié, avanture, Abenteuer 208, 1.
družný, přátelský, přívětivý 196, 18.
dúbraviny, dubové lesiny 198, 5.
dyrbiu, musím 208, 12.
iarý, silný, mocný, prudký 200, 31; 204, 10.
236
iskati, hledati, odtud zisk 202, 12.
kegde, kdy 196, 8.
kehdy, kdy 208, 5.
kniežna, nevdaná knížecí dcera 196, 26; 198, 3, 20, 28; 200, 13.
237
ladný, krásně spořádaný 198, 12; 210, 14.
lepý, krásný, pěkný 206, 2; 208, 8.
lubiti, milovati 208, 14.
luzný od lúditi, louditi, vábný něm. reizend 210, 14.
máchati, oháněti něm. schwingen 200, 31.
mútiti sie, rmoutiti se 196, 1, 2, 7.
mutno, smutno 196, 28; 204, 17.
nebožčík, ubožátko 206, 1.
238
obak, obako, však 208, 9.
osudié, nádoba 200, 17.
ot, otec (jako kot: kotec; plot: plotec a t. d.) 194, 1.
oteň, otnia, otnie, otcovský 196, 8, 21, 22; 198, 16, 21, 28, 32; 200, 13; 202, 2.
pášu, páchati, orati 194, 2.
plek, pluk, zástup 196, 16; 200, 25.
plezeň, plzeň, užitek cf. město soujmené 194, 6.
pognati, pohnati, citovati 198, 1.
pomilowati, smilovati se 206, 3.
popražié, místo u prahu (aneb u Prahy?) 196, 27.
239
prawda, právo 194, 9; 198, 30; 202, 1, 5, 12, 13.
prawdodatný, právo dávající 198, 24.
prawdozviesten, právo zvěstující 198, 26.
prevenec, prwenec, prvorozenec 202, 1.
prokný, každý ostatní 198, 19.
ptenec, ptače, ptáček 200, 32.
pupa, poupě 210, 3.
riza, roucho vlečné, talar 198, 20.
rozrešiti, rozhodnouti, solvere, lösen, sichten, schlichten, conf. řešeto 198, 30; 200, 2.
rozwlaiati, rozvlniti, rozvlnovati 196, 3.
rub, šat, roucho, oděv, conf. rubáš 194, 2.
saň, ještěr, drak, dračice 198, 9.
sboren, sebrán 200, 22.
slast, sladkost, rozkoš, něm. Wonne 208, 24.
snabzienstwié, bedlivost 204, 28.
240
sniéti sie, sjíti se 198, 17.
stenati, stonati, smutný hlas vydávati, στενάζω. 208, 4.
svatosúdný, k svatému soudu náležející 198, 27.
tučia, černý bouři v sobě nesoucí mrak 196, 4.
tur, divý bejk cf. taurus 200, 31.
u, už, již 202, 6.
unij, prospěšný, výborný 198, 5.
utr, vnitř 196, 26.
241
utroba, vnitřnost těla 200, 29.
velí, veliký 204, 28.
vezdie, všudy 208, 2.
viečina, uzavření sněmu cf. viece; mohloby to však též většina t. j. větší počet hlasů býti 200, 21.
vieglasný, moudrý, opatrný 198, 22.
viekožizný, věčný život mající 198, 33.
vieščba, věda, umění, vaticinium 198, 23.
wlásti, vládnouti 198, 35; 200, 27, 33; 202, 8.
wletorečný, snad v létě říčný, tekoucí? (cf. Vletava) 198, 11.
wnoriti, v noru (díru) vlezti, vhnízditi se 200, 32.
242
voievoditi viz véwoditi 194, 1.
vterý, vterý, druhý cf. δεύτερος 198, 25.
za, zda, zdaž cf. polsk. aza 196, 3.
zapodobno, přislušno, náležito 200, 34.
zmija, zmije, had 200, 32.
243
želeti, žádati, vinšovati 204, 29; 208, 7.
žirný, tučný, ourodný 196, 17; 200, 26.
živok, živočich 304, 27.
žleč, žluč 200, 29.
E: av + jb; 2002
244