Milostná píseň Krále Václava prvního.

Milostná píseň Krále Václava prvního. Zlomek.
Z velikých dobrodružství milost mi vyievi sladikú dóstoinost. Jáz steniu syrdečenstviém, kehdy pomniu na to, o kaké laskavosti želeie mysl moie; iež tako lepú dievú chlubiti sie mohu. Obako bez úhony své lásky, da žel krut, ieiž vesdie nositi dyrbiu, neproše koho rve. Pudí mie mysl lubiti, – o blaze, blaze mi! – nayvyššié žádost moie spasenié očima, wše-že blaženstvié moie přiide očima w laskavé syrdce moie. Rostiéše milost viéce, w iasnieišiém učastenství, syrdce mysl-že iéi otdach. Onatie prúd wšech slastí 206 Minnelied Königs Wenzel I. Fragment. Wohl aus manchem tücht’gen Strauß Kündete mir Liebe Wonnig süße Würde. Ja von Herzen seufz’ ich tief, Wenn daran ich denke, Ach nach welcher Liebeshuld All’ mein Sinn sich sehnet; Daß ich also schöner Maid Mich darf allwärts rühmen.
Dennoch, – ob sie gleich nicht schuld – Grimmes Weh mir schuf sie. Tragen muß ich’s fort in mir, Frage nicht, wen’s nage.
Heiße Lieb’ erfüllt mein Herz; O der süßen Wonne! – Meines Sehnens höchstes Ziel, Himmel meinem Auge, Alle meine Seeligkeit Kam mir durch das Auge In das liebewarme Herz.
Liebe wuchs zur höhern Macht, Wuchs in klarem Mitgefühl, Herz und Sinne weiht ich ihr. Sie ist aller Wonnen Born,
207 početié-že veselé, moie radost, mói žel! Jak róže z pupy idúcié po rose sladce žže; celovach medná usta, o blaze, blaze mi! to mysliú newymyslí! spasen přiézniú tvú. Žel lásku zapudi, žel tieši, láska túži. Milost mie bude viniti; viniti mie nemóže, že obiech ieié stvúcié, ladné, sladké, luzné, roztomilé cieličko, a wše woliú cudnú. Nebo gdyž syrdce moie zaiela ta die(va)...... 208 Quelle meiner Seeligkeit, Meine Lust mein Sehnen! Wie die Ros’, der Knosp’ entkeimt, Lechzt nach süßem Thaue; Küßt ich ihren Honigmund – Wonne mir, o Wonne, Die kein Sinn ersinnen mag! – Seelig durch dein Lieben!
Sehnsucht bannt die Minne, Sehnen labt, und Minne klagt. Minne zeihet mich der Schuld; Kann mich nimmer zeihen, Daß den Leib, der strahlt von Huld, Reizend, süßverlockend, Daß ich liebend ihn umfing, Doch in sitt’gen Minnen. All’ mein Herz gefangen nahm Diese Maid.....
209 Kiunig Wenzel von Beheim.
Us hoher avantúre ein suesse werdekeit hat mine an mir ze lichte betaht. ich sufte us herzeliebe suuenne ich denke dar do si mir gab ze minneklicher arbeit als ich in wiunsche hete gedaht so zart ein wib des ich mich iemer ruemen tar und doch also das es ir nicht ze vare ste si gab in grosser liebe mir ein riches we das muos ich tragen iemer me in ruoche wem es ze herze ge.
Mich bat min muot das ich der liebe kúnde nam so wol und wol mich iemer me min vollú ger min ougenweide und all min heil do si mir durch diu ougen in das herze kam do muoste ich werben bas danne é gegen der vil klaren losen alze lange ein teil herze und sinne gab ich ir ze dienste hin all miner froeide urspring unde ein anbegin si gab mir des ich iemer bin fro und ist doch min ungewin
Recht, alsam ein rose dú sich us ir klosen lat wenne si des suessen touwes gert sus bot si mir zuker suessen roten munt swas je kein man zer werlte wunne emphangen hat das ist ein wiht ich was gewert so helfe berndes trostes ach der lieben stunt kein muot es niemer me durch denket noh vol sagt 210 was lebender selde mir was an ir gunst betaget mit leide liebe wart geiagt das leit was fro die liebe klagt.
Dü minne darf mich strafen ruomes zwar sin darf swie gar ich umbevangen het ir klaren zarten suessen losen lieben lip nie stunt min wille wider ir kúsche sich entwarf. was das sich in min herze tet mit ganzer liebe das vil minnekliche wib min wille was dien ougen und dem herze leit dem liebe zorn das ich so truten wechsel meit diu ganze liebe das besneit und ouch ir kúschú werdekeit.
Nu habe er dank der siner frowen also pfleg als ich der reinen senften fruht ich brach der rosen niht und hat ir doch gewalt. sie pflag mis herzen ie und pfliget noh alle weg ey wenne ich bilde mir ir zuht so wird min muet an froeiden also mannigvalt das ich vor lieber liebe nicht gesprechen mag al mines trostes wunsch und miner selden tag nieman so werde nie gelag als ich do min dü liebe pflag.
211 Anmerkungen.
[213] Das Gedinge.
V. 5. Haupt, wládyka, wie noch bei einigen Geschlechtern, z. B. der Besitzer des Majorats, Graf Černin von Chudeniz, Regierer des Hauses Neuhaus und Chudeniz, heißt. V. 7. Räthen. Diese Stelle ist nicht ohne Schwierigkeiten. Kmet heißt zuweilen Greis, zuweilen Landmann, wie namentlich im Beneš Hermanow V. 33, was freilich auch die unter einem Kmet stehenden Leute bezeichnen könnte, und die Räthe Karls IV., so auch des Königs Georg werden Cmetones genannt, an die starosten in Polen und im Liede vom Turniere, an die Senatoren, Pairs, Graven, Comites, erinnernd. Lech ist nach Dalimil ein tapferer Mann, etwa miles, eques, Ritter, knight. Wládyka, hier Stammhaupt, wie aus der vorigen Stelle erhellt. Wäre Landvolk darunter zu verstehen, müßte dieser Vers so lauten: Mit den Sassen, Rittern, Stammeshäuptern. Der nächstfolgende: Auf die Sassen, Ritter, Stammeshäupter.
Die Kmeten stimmen in der Folge nicht, was sich sowohl mit der Stellung der Beamten, der Räthe, als mit der der Landleute verträgt.
Das Gericht.
V. 11. Otawa, gewöhnlich Watawa, ein Strom im Süden, wo man Goldsand wusch, wovon die Stadt Pisek den Namen führt. Bei der romantischen Veste Zwiekow, Klingenberg, vereinigt er sich mit der Moldau. V. 13. Radbuza fällt bei Pilsen in die Mies, die letztere unterhalb Zbraslaw Königssaal: bei Prag in die Moldau. Die Wasser bringen gleichsam Kunde vom Bruderzwiste nach dem Wyšehrad. Staglav erinnert wirklich an Stiahlau, unweit von Pilsen; wo aber des Chrudoš Sitz an der Otau zu suchen wäre, läßt sich kaum bestimmen. Als ich vor zwei Jahren jene Gegend besuchte, hörte ich wirklich aus dem Munde eines Landmanns eine Sage vom Zwiste zweier Brü- 222 der, deren einer auf der Radina bei Stiahlau, der andere auf dem Wildstein soll gehauset haben. Das Blatt, wo ich mir die Angabe näher bezeichnet, ging mir verloren; nur so viel entsinne ich mich, daß der Landmann diese Sage in eine von der unsern nicht allzu entfernte Zeit versetzte. Die Radbuza heißt im Originale die kühle. V. 14. Klenowice. Klens Abkömmlinge, das slawische Patronymikon. Balbin nennt einen Klen unter Čechs Gefährten, Popel, ein Geschlecht gleiches Namens, wird als Herrscherstamm in Polen vor den Piasten genannt. V. 17. drei Ström’. Nach Weleslawins Annahme, der die Čechen von der Kulpa in Slavonien kommen läßt, wären es die Drawe, Rab und Donau, mit Uebergehung kleinerer Flüsse. Pelzel läßt sie – mit mehr Grund – von den Weißchrobaten an den Karpathen kommen, wo sie über die Weichsel, Oder und Elbe, oder noch richtiger die Gran, die Waag und March hätten setzen müssen. V. 18. Schwalbe. Ist es eine Art Brieftaube? Wahrscheinlicher dünkt mir, unter diesem Bilde sei die zweite Schwester der entzweiten Brüder gemeint. V. 31. Lubice, bei Podiebrad; Dobroslaws Kulm wäre Königingräz, dessen Grund ein Wladyke jenes Namens, nach Hájek, soll gelegt haben. Riesenberge, im Böhmischen kerkonoše; Trut’s Gedächtniß lebte noch im Namen der Stadt Trutnow, Trautenau, die einen Drachen im Schilde führt. Felsenbrücke, steinerne Brücke, einer solchen erwähnt Herzog Spitignews Stiftsbrief für die Leitmerizer Probstei um das Jahr 1057. Wo sie zu suchen sei, ist schwer zu bestimmen. Bergen, brdy, Berge, insonders ein Bergkamm im Berauner Kreise, von dem ein Theil am Fuße derselben, podbrdský, der Untermberg – Kreis hieß. Sazawa, ein Fluß, der vom südöstlichen Böhmen kommt, und oberhalb Prag in die Moldau sich ergießt. Die Mies, sonst auch Beraun genannt. V. 45. Auf dem Wyšehrad. Der Vers ist unvollständig. Die eingeklammerten Worte im Original und in der Verteutschung sind mein Zusatz.
223 V. 49. Zwei Jungfrauen. Auch hier ist das Eingeklammerte von mir versuchte Ergänzung. V. 50. Edle Seherkunde, artes liberales, ingenuae, victoribus duntaxat, non victis accessae. V. 61. Gemeinsam. Das Gesetz, welches das erste Fragment ausgesprochen, findet hier gleich Anwendung. V. 75. Fürstin, eigentlich Fürstentochter, weil kniežna, nicht kniení. V. 77. Ein Rath, po národu, secundum gentem, oder po národu? oder per multitudinem populi? V. 105. Stabe. Auch hier ist das Eingeschaltete Ergänzung. V. 111. Gebracht. Es zeugt wenigstens vom Streben nach Selbstständigkeit in der Verfassung.
Minnelied 1.
V. 19. ist von mir eingeschaltet, um den Sinn zu vervollständigen. V. 29. Durch das Eingeklammerte glaube ich die ursprüngliche Leseart hergestellt zu haben.
Minnelied 2.
V. 38. Luzné. Dieses Wort galt Jemanden als Beweis, das Orginal sey teutsch gewesen, indem der böhmische Uebersetzer nicht einmal gewußt hätte das losen lip gehörig wiederzugeben, und das teutsche Wort in luzné umgebildet hätte. Gerade umgekehrt. Luzné von lúditi, lauditi, locken, ist offenbar böhmische Wurzel und Form, und ist hier treffend, während das teutsche los keineswegs der zarten Empfindung des Sängers zusagen möchte.
224 Poznamy.
[225] Sněm.
V. 5. Vládyka, jako vladař, k. p. držitel majoratního panství hrabě Černín z Chudenic, Vladař domu Hradeckého a Chudenického se jmenuje, a jako jsou posud v Srbště, Bosnii a Bulgarii starešiny, jež sobě rodina za ředitile svého volí. V. 7. Kmeté. Dosti nesnadný význam. Kmet se někdy jmenuje starec a někdy sedlák, jako jmenovitě v Beneši Hermanově V. 33. což arci též pod kmetem jsaucí lid znamenati může, a rádcové Karla IV. jakož i krále Jiřího jmenují se kmeti lat. Cmetones, což Starosty v Polště, a v písni o sedání, Senatory, Pairs, Graven, Comites, přípomíná. Lech u Dalimila zdá se býti šlechtic, a právě šlechtic, šlechta, šlechetný již jako předložkou S složeno, prostopůvodní lech, polské lach v sobě zavírá, a s německým též již složeným Geschlecht téhož společného kořene jest, tedy tolik co blahorodný, urozený, rytíř. Vládyka zde hlava rodiny jakož výše pověděno. Potom již kmetové hlasu nedávají, což se jak s tím, vezmemli je za uředníky, rady, tak ponechámeli je jako rolníky, shoduje.
232 Soud.
V. 11. Otava, obyčejně Votava, Vatava, řeka na polední straně, kdež se zlato z písku vymývalo, odkudž město Písek jméno má. U krásně položeného hradu Zvíkova vpadá ve Vltavu. V. 13. Radbuza vpadá u Plzně ve Mži, a Mže pod Zbraslavou u Prahy ve Vltavu. Vody tyto jakoby přinášely zprávu o svádě bratrů těchto na Vyšehrad. Stahlav zajisté připomíná Štiáhlav, nedaleko Plzně, kdeby se však Chrudošovo sídlo na Otavě hledati mělo, sotva se určiti dá. V. 14. Klenovici. Hájek jmenuje Klena mezi družinou Čechovou, Popel, rodina téhož jména v Polště panovala před Piasty. V. 17. Tri reky. Dle domnění Veleslavínova, kterýž Čechy od Kulpy ze Slavonie přicházeti se domýšlel, bylaby to Dráva, Rába a Dunaj, s opuštěním menších říček. Pelzel je však – s větší důvodností – z bělé Chrobacie od Karpat přicházeti se domýšlí, kdež přes Vislu, Odru a Labe, anebo ještě lépe přes Hron, Váh a Moravu přeplavitiby se museli. V. 18. Vlaštovice. Jestli to způsob poselní holubice? Pravdě podobněji se zdá, v obrazu tomto druhá sestra rozvaděných bratrů vyrozumívati. V. 31. Lubice, u Poděbrad; Dobroslavský chlumec by byl Hradec Králové, jejž dle Hajka vládyka Dobroslav založiti měl; Trutova památka žive ještě ve jméně města Trutnova, ježto draka v štítu vede a pověst vůkol dosavád o takovém ještěru mezi lidem se zachovala. Kamenný most: o takovém zmínka se činí v listině knížete Spitihněva pro litoměřické proboství okolo léta 1057. Kdeby se hledati měl, nesnadno určiti. Brda, hory, zvláště tahnoucí se hřbet hor v berounském kraji, od něhož částka pod ním ležící podbrdský kraj se jmenovala. Sazava, řeka z polednový- 233 chodní strany Čech přicházející, ježto se nad Prahou ve Vltavu vlévá. Mže od Berouna též Berounka nazvaná. V. 45. V Vyšehradě, verš ten jest neouplný, slova v závorkách přidaná jsou nové doplnění. V. 49. Dvie dievie, též zde. co v závorkách, jest nově se doplňuje. V. 50. Vieščby vitiezovy, artes liberales, ingenuae, victoribus dundaxat, non victis accessae. V. 61. V iedno, zákona, jejž první zlomek vyřknul, již se zde užívá. V. 77. po národu, secundum gentem, aneb secundum multitudinem populi? V. 111. prinesechu. To aspoň dokazuje snažnost po samostatnosti v zřízení zemském.
Milostná píseň 1.
V. 19. přidán jest k doplnění smyslu. V. 29. přidáním zavřeného hledělo se původní čtení navrátiti.
234 Objasnění nepovědomějších slov.
(Číslo první je stránka, následující řádka.)
bredo, brdo, vrch, hora 198, 11. celowati, Iíbati 210, 5. chlemec, chlumec, vršík, hůrka 198, 6; 200, 11. chraber, srdnatý 196, 12.
[235] chwrastié, chrastí, roští 204, 13. cudný, čistý, cnostný 210, 16. diewa, panna, dívka 198, 22; 200, 16; 208, 8. dobrodružstvié, avanture, Abenteuer 208, 1. družný, přátelský, přívětivý 196, 18. dúbraviny, dubové lesiny 198, 5. dyrbiu, musím 208, 12. iarý, silný, mocný, prudký 200, 31; 204, 10.
236 iskati, hledati, odtud zisk 202, 12. kegde, kdy 196, 8. kehdy, kdy 208, 5. kniežna, nevdaná knížecí dcera 196, 26; 198, 3, 20, 28; 200, 13.
237 ladný, krásně spořádaný 198, 12; 210, 14. lepý, krásný, pěkný 206, 2; 208, 8. lubiti, milovati 208, 14. luzný od lúditi, louditi, vábný něm. reizend 210, 14. máchati, oháněti něm. schwingen 200, 31. mútiti sie, rmoutiti se 196, 1, 2, 7. mutno, smutno 196, 28; 204, 17. nebožčík, ubožátko 206, 1.
238 obak, obako, však 208, 9. osudié, nádoba 200, 17. ot, otec (jako kot: kotec; plot: plotec a t. d.) 194, 1. oteň, otnia, otnie, otcovský 196, 8, 21, 22; 198, 16, 21, 28, 32; 200, 13; 202, 2. pášu, páchati, orati 194, 2. plek, pluk, zástup 196, 16; 200, 25. plezeň, plzeň, užitek cf. město soujmené 194, 6. pognati, pohnati, citovati 198, 1. pomilowati, smilovati se 206, 3. popražié, místo u prahu (aneb u Prahy?) 196, 27.
239 prawda, právo 194, 9; 198, 30; 202, 1, 5, 12, 13. prawdodatný, právo dávající 198, 24. prawdozviesten, právo zvěstující 198, 26. prevenec, prwenec, prvorozenec 202, 1. prokný, každý ostatní 198, 19. ptenec, ptače, ptáček 200, 32. pupa, poupě 210, 3. riza, roucho vlečné, talar 198, 20. rozrešiti, rozhodnouti, solvere, lösen, sichten, schlichten, conf. řešeto 198, 30; 200, 2. rozwlaiati, rozvlniti, rozvlnovati 196, 3. rub, šat, roucho, oděv, conf. rubáš 194, 2. saň, ještěr, drak, dračice 198, 9. sboren, sebrán 200, 22. slast, sladkost, rozkoš, něm. Wonne 208, 24. snabzienstwié, bedlivost 204, 28.
240 sniéti sie, sjíti se 198, 17. stenati, stonati, smutný hlas vydávati, στενάζω. 208, 4. svatosúdný, k svatému soudu náležející 198, 27. tučia, černý bouři v sobě nesoucí mrak 196, 4. tur, divý bejk cf. taurus 200, 31. u, už, již 202, 6. unij, prospěšný, výborný 198, 5. utr, vnitř 196, 26.
241 utroba, vnitřnost těla 200, 29. velí, veliký 204, 28. vezdie, všudy 208, 2. viečina, uzavření sněmu cf. viece; mohloby to však též většina t. j. větší počet hlasů býti 200, 21. vieglasný, moudrý, opatrný 198, 22. viekožizný, věčný život mající 198, 33. vieščba, věda, umění, vaticinium 198, 23. wlásti, vládnouti 198, 35; 200, 27, 33; 202, 8. wletorečný, snad v létě říčný, tekoucí? (cf. Vletava) 198, 11. wnoriti, v noru (díru) vlezti, vhnízditi se 200, 32.
242 voievoditi viz véwoditi 194, 1. vterý, vterý, druhý cf. δεύτερος 198, 25. za, zda, zdaž cf. polsk. aza 196, 3. zapodobno, přislušno, náležito 200, 34. zmija, zmije, had 200, 32.
243 želeti, žádati, vinšovati 204, 29; 208, 7. žirný, tučný, ourodný 196, 17; 200, 26. živok, živočich 304, 27. žleč, žluč 200, 29.
E: av + jb; 2002 244