Milostná píseň pod Vyšehradem.

autor neznámý

Milostná píseň pod Vyšehradem.
Ha ty náše slunce, Vyšehrade twrd! Ty smiele i hrdie na přiékře stojiéš, na přiékře stojieši wšem cuzim postrach. Pod tobú řeka bystra valié sie, valié sie řeka Whltava iara. Po kraju řeky Whltavy čisty, stoié siéla chwrastia pochládeček mil: Tu slaviéček malý veselo pieie, pieie i mutno, iako srdéčko (radost i mutný) žel ieho čuie. Kéž iáz ism slaviéček w zeleném luze; ručebych tamo lecial, kdie drahá chodié večerem pozdno. Když wše milost budié, wšeliký živok velím snabzienstviém ieie želie – – (žel čuie). Jáz nebožčiék tužiu po tobie Iiepá, pomilui chu(da)! 204 Minnelied unter dem Wyšehrad.
Ha du uns’re Sonne, Fester Wyšehrad! Kühn und stolz dort stehst du, Dort auf steiler Hoh’, Ragest vom Felsen Fremdlingen furchtbar. Unter dir rollet Eilend der Strom hin, Rollet der Strom, die Mächtige Moldau. Rings an der hellen Wletawa Strande Bieten viele Sträuche Liebliche Kühle. Und die Nachtigall dort Singet von Freude, Singet von Trauer, Wie sie im Herzchen (Freude und banges) Sehnen empfindet. Wär’ die Nachtigall in Grünender Au ich, Flög ich schnell dahin, wo Wandelt im Abend- Dunkel die Holde. Alles wecket Liebe, Und was nur lebet, Fühlet ihr Streben, Fühlet ihr Sehnen. Ich auch Armer schmachte, Holde, nach dir; sey Milde dem Armen!
205