STAROSVĚTSKÁ

Eduard Albert

„Pojedu ti ráno zasit žito,“ povídá děd večer vnuku. „Nech ho!“ praví bába, „dělal by mi celičký den plno hluku.“ „Selo se to!“ usmívá se děda, „jenom v zimě hodně sněhu!“ A když první vánice sem přišly, byl už věčném na noclehu. Dlouho ležel sníh a na hřbitově ani hrobů vidět není. Když zas vylezly, jde bába honem podívat se na osení. „Naděl Pán Bůh! Škoda, že tu není. Co tu ještě horších mizer zbylo! Musíme mu dáti na otčenáš, že se mu tak urodilo!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

337. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 58. V těch prsou jako v pustině – (Josef Kuchař)
  2. II. Zimní je noc a měsíček svítí, (Alois Jirásek)
  3. ZEMĚ. (František Kvapil)
  4. SETKÁNÍ (Otokar Fischer)
  5. NAROZENÍ PÁNĚ. (Antonín Sova)
  6. Zabloudilý. (Alois Škampa)
  7. V LEDOVÉM OBJETÍ (Antonín Sova)
  8. PRVNÍ SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Leden (Stanislav Kostka Neumann)
  10. POHŘEB NA SANÍCH. (Bohumil Adámek)