Stesk.

Jaroslav Vrchlický

Kdykoliv se ku hranici vlasti krok můj šine, v ňadro vzdech a slza v líci ví Bůh, proč se řine! Jak to možno, tytéž stráně, tytéž kolem nivy! Zem i nebe, vrch i pláně úsměv přívětivý! A přec každým krokem tady hruď to žalem stiská, jiná města, jiné hrady, jiná je ta víska! S bázní kolem jdu i polem v sněhu, v květu deště, koho potkáš, ptám se s bolem, bude bratr ještě? Tomu rád bych stisknul ruku vlídné slovo řeknul, kdyby v cizí řeči zvuku jen mne nezaleknul! Dívce řek’ bych rád: Čtu sladkou v oku tvém báj lásky! Děcku: Postůj chvíli krátkou, pohladím tvé vlásky! Ale darmo, ret je němý, slovo strach s rtů plaší, v rozpacích se dívám k zemi, k rodné – přec ne naší. Kdykoliv se ku hranici vlasti noha šine, v ňadro vzdech a slza v líci, vím juž, proč se řine!

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

216. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  2. JARO VE FLANDRECH (Otokar Fischer)
  3. Voheň. (Antonín Klášterský)
  4. Památce Baarově. (Antonín Klášterský)
  5. IX. Boží soud. (Jaroslav Vrchlický)
  6. U MEZNÍKU. (Eliška Krásnohorská)
  7. Sen. (Antonín Klášterský)
  8. Na Trhanově. (Herma Pilbauerová)
  9. PLÁNĚ. (Jan Psohlavý)
  10. Z jara. (Emanuel Miřiovský)