Z jara.

Emanuel Miřiovský

Ještě zima po horách se mátla, má-li jaro pustiť do dolíčka, ale potok pod sněhem už žvatlá, zelená se půda od sluníčka, v hrdélečku zlatou píseň nesa letí skřivan modrá na nebesa. Pučí poupě v roztaveném ledu, ze sněhu se kapradina tlačí, všecko spěchá slunci do pohledu, jeho záře všem jim sotva stačí. Z chat vyběhlo hejno drobných dětí, v jedné písni, v jedné svorné notě počalo to všude housť a pěti, že je po zimě a její psotě. Ba i dědek pro bábu i sebe dvě stoličky vynes’ na zápraží; dívají se oba v modré nebe a chvílemi šepcí: Jak to blaží!... Měla bys jen ty, má duše, mříti, když se zelená vše na pažiti, měla ty bys spáti jediná, když ta jarní bije hodina?

Patří do shluku

ha, bula, hala, lomikar, dědek, čertí, chám, máma, sou, rebel

154. báseň z celkových 236

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zvíčera. (Antonín Klášterský)
  2. VELÍŠSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  3. LI. Strom květ nese, dokud neuchřadne, (Jan Neruda)
  4. PLÁNĚ. (Jan Psohlavý)
  5. Břítov. (Antonín Klášterský)
  6. U MEZNÍKU. (Eliška Krásnohorská)
  7. Zkazky dědů duší letí (Josef Holý)
  8. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás, (František Leubner)
  9. VIOLKA. (Josef Kalus)
  10. Stesk. (Jaroslav Vrchlický)