XIII. EPIMETHEUS.

Jaroslav Vrchlický

Nechť nesmrtelných pěvců valné řady(J5f) těch kteří byli i těch kteří přijdou(J5f) za reka svého vyvolili bratra(J5f) jenž ohně svatou jiskru slunci ukrad(J5f) a pykal za to na Kavkazu lebi(J5f) pak osvobozen Heraklovou střelou(J5f) se lidstva otcem stal a dobrodějem(J5f) typ velký vzdoru odboje a síly(J5f) a moudré rozvahy jež napřed myslí(J5f) já epigon za velikých jda stopou(J5f) dnes tebe volím k látce písně svojí(J5f) snad právě proto žes povržen všemi(J5f) Neb velké sluší velkým ku menšímu(J5f) já menší obracím se božský soucit(J5f) a jakás vnitřní příbuznost mne nutí(J5f) za tebou jíti křivou stezkou mythu(J5f) dle svého tvoje objasniti skutky(J5f) a ukázat že nebyls o nic lepší(J5f) však horší také ne než každý člověk(J5f) Rek nejsi v smyslu staré poetiky(J5f) jak bratr tvůj jsi prostý člověk pouze(J5f) dost často chybils nikdy ale zloba(J5f) tvých kroků nesvedla jen lidská křehkost(J5f) odvěké dědictví to staré hlíny(J5f) jež tíží nás od Adama až do dnes(J5f) Ó velký stíne kmeta jehož lebku(J5f) kdys orel za skalisko považoval(J5f) o které zloupenou chtěl rozbít želvu(J5f) ty odpustíš že sahám drzou rukou(J5f) v kruh zvěstí tvých ty odpustíš též Monti(J5f) a Goethe Shelley usmějí se asi(J5f) nad smělostí mou Lehce jest se smáti(J5f) těm kteří vavřín drží pevnou rukou(J5f) na čelech pro věčnost Tak cvrček zpívá(J5f) a vede svou ve hustém nízkém drnu(J5f) co orel bodem v oblaku se ztrácí(J5f) on myslí vyhrál jsem neb slyší sebe(J5f) Zřím tebe jak po dlouhé pouti světem(J5f) jsi s bratrem Prometheem zastavil se(J5f) pod Kavkazem kdy od potopy vlhká(J5f) se třásla země zimomřivá v slunci(J5f) Kraj luzný byl a přespanilý kolem(J5f) sta zdrojů ve šumících vodopádech(J5f) se dralo z ňader nebetyčných skalin(J5f) u věčné hymně ve panenském sněhu(J5f) se štíty horstva kryly dole zeleň(J5f) jen výskala svou svěžestí a krásou(J5f) Zde zůstanem si řekli oba bratři(J5f) a zůstali Ty hrdino mé písně(J5f) jsi chatu zroubil na pokraji hvozdu(J5f) jenž plný starých odvěkých byl cedrů(J5f) kde zdroje zpívaly a pily laně(J5f) kde každý druhý kmen byl úlem medu(J5f) a každý keř byl hvozdem ptačích písní(J5f) Tvůj bratr výš spěl lákala jej holá(J5f) a lysá skála s chudou pouze klečí(J5f) nad kterou sup či orel mih se letem(J5f) jak oblaku stín sedrán bouří v cáry(J5f) nad bystření spěl hromných ech jež plna(J5f) Ty dole stajen na prahu své chaty(J5f) jsi pozoroval klidně zlatou včelu(J5f) jak jitrocel i tymian ji láká(J5f) zřels vážku na křídlech jež oči nosí(J5f) zřels ptáka jenž si k hnízdu stéblo snáší(J5f) zřels kozu čilimník jež okusuje(J5f) a k sobě děls nad mléka hrnci klidný(J5f) Je krásný svět a příjemné jest žití(J5f) A kol tvé chaty když se mihnul kentaur(J5f) tu kývs mu v pozdrav každý faun zde znal tě(J5f) a Oready s Dryad ryčnou chasou(J5f) ti do snů hrály bělostí svých údů(J5f) a tuchou požitků jež v snech tak luzny(J5f) jed hořký zanechají smrtelníkům(J5f) Tu často dne když přešlo parné vedro(J5f) a velký žlutý měsíc z mlh se zvedal(J5f) co netopýr bil křivolakým letem(J5f) o černé trámoví tvé nízké chaty(J5f) ku hvězdám snivý zrak ty obraceje(J5f) děls k sobě v očích všecky zjevy jitra(J5f) i poledne tu živou scenerii(J5f) nesměrné přírody Co na své skále(J5f) tam asi dělá bratr Prometheus(J5f) On blázen o bohy se pouze stará(J5f) a o věčnost mně tato hrouda stačí(J5f) a v posled oba jedno zvíme přece(J5f) nic které zhltí svorně v svoji náruč(J5f) nás oba dva A skoro měl jsi pravdu(J5f) Tak v nocích lunyplných v nocích tmavých(J5f) jsi pohledem i dumou často zbloudil(J5f) výš k samotáři ledovců a mlžin(J5f) Co zbádat chce Přelstíti snad chce Zeva(J5f) To dětinství já neznám jiné péče(J5f) než ráno najít mléka plný hrnec(J5f) a o poledni sladký sen když slunce(J5f) nad chatou zastaví svůj žhavý povoz(J5f) a večer světlošek rej v stmělém keři(J5f) a v zdrojů pěně páži neb hruď nymfy(J5f) se koupající to v mé stačí dumy(J5f) Tak žil jsi klidný a já skoro ptám se(J5f) Kdo větší mudrc byl ty neb tvůj bratr(J5f) Na Promethea zatím žárlil Zeus(J5f) že lidstvu z bláta pomoci chce k světlu(J5f) rod nový že v své dílně z hlíny tvoří(J5f) jenž lepší nežli pravěku ty děti(J5f) by vědom byl si vlastní důstojnosti(J5f) a příbuznosti s bohy Chtěl jej lapit(J5f) i vyslal Merkura Na božská záda(J5f) mu vložil těžké břímě různých darů(J5f) a schopností a sil a sterých výhod(J5f) kterými ze zvěře se stává člověk(J5f) a rozkaz dal by tyto všecky dary(J5f) vždy Danajské neb co bůh přeje lidem(J5f) je danajské vždy A tak letěl Merkur(J5f) kol chaty tvé jak hvězda padající(J5f) se míhal jeho okřídlený sandál(J5f) nad střechou tvou pod čilimníkem leže(J5f) tys právě pozoroval kterak hlemýžď(J5f) se pachtí travou a jak po jeteli(J5f) tká stříbro slin svých Prometheus chytrý(J5f) však zcela krátce odbyl posla bohů(J5f) a s rachotem přirazil těžké dvéře(J5f) své chaty za ním Unavený Merkur(J5f) se rozhléd krajem byla noc a mdloba(J5f) na božská jeho skláněla se víčka(J5f) jak černokřídlý řasný velký motýl(J5f) Co dělati Má vrátiti se k Zevu(J5f) Tu uzřel v stínu pinií a cedrů(J5f) tvou chatu zaměřil k ní hbitým letem(J5f) na okno zatlouk a ty důvěřivý(J5f) jsi otevřel a přijal posla bohů(J5f) Přej nocleh mi Rád ze srdce zde lehni(J5f) však odlož vak dřív Ochotně jsi přispěl(J5f) mu sundat jej Tak podivně je těžký(J5f) rci co v něm tajíš Síly dary vlohy(J5f) pro lidské plémě Zevu otci světla(J5f) se zželelo nad velkou bídou tvorstva(J5f) chce pomoci mu myslil že tvůj bratr(J5f) jenž stále dutou třtinou výš se dívá(J5f) na hvězdné dráhy převezme ten úkol(J5f) ty dary rozdat spravedlivě tvorstvu(J5f) Však on je blázen nechce slyšet o tom(J5f) a snadné přec to Já se nesmím vrátit(J5f) zpět s vakem tím ó bídu moji uvaž(J5f) buď vlídný tak mne přespati nech tady(J5f) vem za to vak a rozdej všecko tvorstvu(J5f) by v moci sil a vloh a ctností mohlo(J5f) se lepším stát jak si to Zeus přeje(J5f) Tu Japeta a Klymeny ó synu(J5f) v své dojímavé prostotě tys podleh(J5f) té nástraze a druhého dne z rána(J5f) když za skřivanem zmizel v nebi Merkur(J5f) stáls před svou chatou Kosmatý lev s družkou(J5f) se vracel v brloh svůj tys dal mu sílu(J5f) o polednách zřels v stromě veveřici(J5f) jež moudrým okem k tobě pozírala(J5f) dals křepkost jí a hbitost v jaré údy(J5f) pak sletěl holub snivě vrkající(J5f) na římsu tvou ty vdechnul jsi mu lásku(J5f) a touhou nenasytnou lišce chytrost(J5f) a ovci dal jsi trpělivost věnem(J5f) zřels včely chvat ku otevřeným květům(J5f) a dals jí píli kterou rozdělila(J5f) si s mravencem jenž namanul se kolem(J5f) dals koze chlípnost drozdu dal jsi píseň(J5f) a bobru důmysl svá stavět města(J5f) pod vlnami a oklamati lovce(J5f) dals barvu housence by k zelenému(J5f) se listu stulila být nepoznána(J5f) a žábě tvar lupenu uvadlého(J5f) dals bezstarostnost cikadě jež denně(J5f) na krbu tvém se šťastná ozývala(J5f) třpyt smaltu motýlu dals štědrou dlaní(J5f) dals moudrost koni opatrnost mezku(J5f) jíž v stezkách skalnatých si cestu hledá(J5f) dals vosám návod k stavbě voštin ve zdích(J5f) dals orlu vzlet a výsměch dal jsi kosu(J5f) Taks rozdal všecko sebe zapomněl jsi(J5f) a v sobě člověka Byl velký hřích tvůj(J5f) Ty dobrý v přírodě živ neviděl jsi(J5f) oč toho mozek má být lepším právě(J5f) byls rád když prázdný vak byl všechněch ctností(J5f) jak tušil bys u zvířat něco platí(J5f) však u lidí jsou jabkem Eridiným(J5f) vždy nových svárů zápasů a půtek(J5f) A lidstvo dál se mohlo válet v bahně(J5f) dle libosti a to vhod bylo Zevu(J5f) své učinil a smál se v radě bohů(J5f) jak splnil co měl a jak těžil z toho(J5f) neb zvíře nikdy neuškodí bohu(J5f) to můž jen člověk jako Prometheus(J5f) A minul čas a zase u tvé chaty(J5f) stál posel bohů Opět nechtěl o něm(J5f) nic vědět bratr tvůj sám nebyl tenkrát(J5f) zjev luzný ženy zjev stál těsně při něm(J5f) ta byla nahá jako z mořské pěny(J5f) by po druhé se byla vynořila(J5f) máť Venuše ta rozkoš lidí bohů(J5f) Tvůj moudrý bratr pravil chytrý Merkur(J5f) i touto povrh kterou za nevěstu(J5f) mu vyvolil a určil Otec světla(J5f) a nesmrtelní kterou obdařili(J5f) všech nejlepších svých darů pestrou směsí(J5f) jí půvab na skráň vlila Afrodita(J5f) um v hlavu Pallas Ares odvážlivost(J5f) a Zeus život skoro nesmrtelný(J5f) hleď jak jest krásná v tom právě měsíc(J5f) z mlh vynořil se báječný a plný(J5f) a ty jsi viděl zlato dlouhých kšticí(J5f) a ty jsi viděl páže liliové(J5f) a prsů vlny i poupata na nich(J5f) i plné boky štíhlý pás a nohy(J5f) jak lilie dvě v temnu zkvétající(J5f) Tu zázrakem hned ožily v tvé duši(J5f) nymf vděky sotva letem zahlédnuté(J5f) na břehu smavých lučin při koupání(J5f) To všecko mohls a směl zváti svojím(J5f) to před tebou zde zosobněno stálo(J5f) ta něha půvab krása světlo barvy(J5f) na jednu bytost přenešeno divem(J5f) jež sluje žena Ty jsi neodolal(J5f) a vztáhls ruku po ní Merkur smál se(J5f) a věnem skříň ti nechal Pandořinu(J5f) zkad tryskla sotva otevřels ji zvědav(J5f) hned nemoc péče strach a protivenství(J5f) trud lítost stud a hanba nejistota(J5f) kvil štěstí ztraceného hořká moudrost(J5f) vztek zaslepený obojakost faleš(J5f) lup žhářství krádež smilstvo zrada vražda(J5f) vše do dneška co jesti hrůzou lidstvu(J5f) Byls tenkrát vinným bratře Prometheův(J5f) Jak mohls vědět hořká tato vása(J5f) tak sličná v tvarech boků svých i páží(J5f) že tají zlo a zhoubu Zřels jen krásu(J5f) ta svedla tě taks přivedl zlo na zem(J5f) byls chvíli šťastný ve objetí klamu(J5f) však i v tom bludu byl jsi celý člověk(J5f) a nešťastný Co mohlo stát se potom(J5f) Tak připoutal jsi tenkrát k boku svému(J5f) pro celý život přelud stkaný Zevem(J5f) a obdařený hojně lstí všech bohů(J5f) jenž sluje žena pozdě litoval jsi(J5f) a pozdě pykal v noci přemítaje(J5f) a výčitkami trudě se jak všichni(J5f) my po tobě když pozdě bycha honit(J5f) Co teď Měls vábný vytoužený přelud(J5f) tož objímals jej v bezradostném loži(J5f) a v křehkosti své čistě lidské zplodil(J5f) jsi nejdřív Výmluvu na vlastní slabost(J5f) a horší Lítost pak Tvůj bratr zatím(J5f) v své dílně seděl zkoušel tvořit lidí(J5f) rod lepší vyšší málem rovný bohům(J5f) co dole ty jsi kráčel prašným žitím(J5f) zlo nesa všední každodenní malé(J5f) s tím srovnáno jež velký on pak trpěl(J5f) Však přece zlo to denní zlo nás malých(J5f) boj o chleba o dětí šaty o píď(J5f) té půdy na níž stojíš a kde dýcháš(J5f) boj s ženou která stále jiné choutky(J5f) v svém živí věčně nezkojeném srdci(J5f) jíž bojem jedině jest plachý rozmar(J5f) a cetka na šatu a na kadeři(J5f) boj se sousedem úskočný a dravý(J5f) o mezník s tebou rve se o píď země(J5f) kde roste hluchý klas jen metelice(J5f) boj s malichernou závistí a záštím(J5f) jež otravuje všecku krev i mízu(J5f) a činí zvěří nás anebo dřevy(J5f) On bratr tvůj rván zatím živlů šlehy(J5f) a orlem žrán oč tebe vznešenější(J5f) ty ubohý jenž oblétán much stádem(J5f) a střečků bzučením kol nezemdlených(J5f) tož rojem starostí a všedních klopot(J5f) On s čelem rozbrázděným klínem blesku(J5f) a s celou horou zhroucen v černý Tartar(J5f) ty malichernou a hamižnou vráskou(J5f) skráň maje zrytou jen a skácen s trůnu(J5f) své důstojnosti v službě malé ženy(J5f) v jho nízkých starostí a denních strastí(J5f) Tak různý los vám kynul Osvobozen(J5f) když Heraklem jenž bohu roven povstal(J5f) a po Asie boku triumfálný(J5f) spěl v středu nymf a faunů jásajících(J5f) a lidí radostných jimž nová doba(J5f) se vznesla práce úkoje a síly(J5f) u chaty tvé se zastavil a klepal(J5f) na dvéře tvé ty otevřel jsi jemu(J5f) a vyšel vstříc však nepoznal víc tebe(J5f) Stál před ním stařík malý unavenost(J5f) mu zryla krásné tahy obličeje(J5f) vous nepěstěn i vlas v chumáčích splýval(J5f) přes čelo zryté vráskami zrak vyhas(J5f) krev klopotně se vlekla žil všech spletí(J5f) hlas šeptal jen a ruce jen se chvěly(J5f) On z živlů války a z obětí děsu(J5f) on z Erynií hadochvějných kučer(J5f) zpod polibků psa Zeva jen se vymknul(J5f) jak Héros zářivý a jak den mladý(J5f) z jha těžkých mračen po bouřlivé noci(J5f) pln síly svěžesti tuch snahy skutků(J5f) ty schvácený a umdlen maličkostmi(J5f) dnů jednotvárných unavený sledem(J5f) jež rostly v roky nocí dlouhých nudou(J5f) byls zdeptán v prach on v příští doby patřil(J5f) tys pouze čekal ticho a klid smrti(J5f) A ona tebou druhdy vytoužená(J5f) ta žena obdařená všemi bohy(J5f) dnes věchet byla starých žil a hnátů(J5f) zkad zloba z krvavých jen plála zraků(J5f) vždy v nové srážky hotova a sváry(J5f) Tak oba v náruč padli jste si bratři(J5f) a plakali jste velký titan světla(J5f) tvé zlíbal vrásky předčasné a k srdci(J5f) tě přivinul a v hloubi duše ptal se(J5f) Kdo větším z nás a kdo z nás trpěl více(J5f) Za mizícím zrak vztáhna v dálku páže(J5f) tys volal v hoři kam se přimíchala(J5f) i to je lidské krůpěj zneuznání(J5f) a hořkosti již ztracený vždy život(J5f) nám k stáří na dnu číše zanechává(J5f) Ó táhni dále velký bohům rovný(J5f) říš novou zdělej pokroku a světla(J5f) spěj po údolích jako nesmrtelní(J5f) k jichž boku nyní sedneš nech mne v stínu(J5f) mých starých běd mé malicherné nudy(J5f) mých všedních klopot jednou též se skončí(J5f) Však rod náš obou půjde vedle sebe(J5f) v svém každý dědictví snad naposledy(J5f) se otcové teď objali leč děti(J5f) víc znát se nebudou spíš hořkou žlučí(J5f) a jedem naplní se jejich srdce(J5f) Být nemůž každý velkým nesmrtelným(J5f) a moudrým prozíravým blesky nebes(J5f) věř nejsou mukou nejhorší když sílu(J5f) má titana hruď z jejich světlé lázně(J5f) se vzepne nesklána spíš osvěžena(J5f) Však malý drobný hmyz všech všedních klopot(J5f) je horší trest a cíl náš v posled jeden(J5f) nést co nám dáno ty svou gloriolu(J5f) já tíseň svou a prach znavených údů(J5f) Tak volal jsi při zmírajícím světle(J5f) jež na Kavkazských obrů ledné štíty(J5f) své slední růže házelo při zvuku(J5f) kdes fléten hasnoucích v jichž lichocení(J5f) on šťastnější a vítěz dále kráčel(J5f) do nové doby které stal se otcem(J5f) Tys dlouhou chvíli mlčky hleděl za ním(J5f) pak vešels v chatu bouch za sebou dveřmi(J5f) a zůstals o samotě malou chvíli(J5f) než velkolepé zjevy hvězdné noci(J5f) zas překazil ti nový povyk ženy(J5f) jež divoce ti začla vytýkati(J5f) proč bratr šťastnější a roven bohům(J5f) proč tys tak malý a tak nízko v prachu(J5f) A slovo dalo slovo zas a všecka(J5f) tě zahrnula stará bída žití(J5f) a beznaděj a tupé odříkání(J5f) jež dostaví se vždycky naposledy(J5f) když není síly ukončit vše rázem(J5f) jen přemítat kdy zbývá jen se trudit(J5f) a s okem zakaleným dlouhým pláčem(J5f) zas vítat jitro bozi kolikáté(J5f)

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

4. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HYMNA LAZAROVA. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Poslední láska Dona Juana. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PANTEA (Jaroslav Vrchlický)
  5. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  6. SOŠE SVOBODY V NEW-YORKU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. MODLITBA OVIDIOVA. (Josef Svatopluk Machar)
  8. SONETY SHAKESPEAROVY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  10. I. LAMECH. (Jaroslav Vrchlický)