Útěcha.

Jaroslav Vrchlický

Ó vím to, hrob jest bez soucitu; a vždycky s vetší bolestí vstříc tobě ve tvých slzí kmitu zas kyne staré neštěstí. To studna bez dna, taj bez klíče, jenž nepřiláká útěchu; a fialky a petrklíče tam zkvetou jarem k výsměchu. On ve všem mate jen a šálí. Však víc než těcha nebeská ta láska, již jsme mrtvým přáli, z tmy jeho děsné probleská.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

641. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Netěš to srdce, co mi v prsou bije, (Rudolf Mayer)
  2. HŘBITOV U LESA (Antonín Klášterský)
  3. LÁSKA. (František Kvapil)
  4. RELIKVIE. (Emanuel z Čenkova)
  5. Tak jemně složit hnědou svou hlavu (Jaroslav Vrchlický)
  6. HROB. (Jaroslav Haasz)
  7. 7   Já vzhůru zřím. Tvá milá lampa svítí. (Otokar Fischer)
  8. XII. Ó běda tomu, kdo v svém srdci pěstí (Josef Kalus)
  9. Své ženě. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Po létech. (Augustin Eugen Mužík)