Po létech.

Augustin Eugen Mužík

Ta lávka, kde si mezi nás, jak duše naše zahlédla, vždy čistá Láska usedla, mne starým kouzlem vábí zas. My mnohý vyplakali stesk, a v slzách našli úlevu, nad námi ptáci ve zpěvu, a slunce hořel čarolesk. I jak jsme srdcem, duší blíž se vinuli jak list a květ, ten koutek přál nám vždycky svět, a víc jsme nežádali již. Však žel! Té čisté prostřed nás čas vrazil oštěp v útlou plec, než věděl jsem, že jednou přec těch bolů překročíme hráz. Svou každý cestou jdeme dál... Dnes v sadě na lávce jsem zřel, jak Lásky stín tam krvácel, a Času stín se děsně smál.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

604. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  2. VEČERY. (Herma Pilbauerová)
  3. ŽÁRLIVOST (Otokar Fischer)
  4. V ROZPUKU. (Josef Václav Sládek)
  5. VESNĚ. (Eliška Krásnohorská)
  6. Jaro duše. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  8. Touha. (Xaver Dvořák)
  9. LÁSKA. (František Kvapil)
  10. ŘÍJEN. (Antonín Klášterský)