Symbol.

Jaroslav Vrchlický

Kdes v staré galerii malbou ke zdi stál obraz, jistě dlouho, v pavučinu rám jeho zahalen – stál hodně v stínu. Z těch touristů, co v letě světem jezdí, si jeho nikdo nevšim’, každý v kvapu síň proběhnul, po slavných mistrech těkal, houf esthetických šel kol darmošlapů, a obraz čekal, čekal. Až jednou přišel kdos, zda hoch či děvče, to jedno, – obraz nazved’, plakal nad ním, pak opřel zas jej malbou k dveřím zadním a odešel. Ó malíři, ó pěvče, snad sto let bude stát, snad zcela setlí, než vypláče se nad ním duše dětská! Však v chvilce oné, věř, byl paprsk světlý a nesmrtelnost všecka!

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

202. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. REKVIEM (Rudolf Medek)
  2. MILENKY BÁSNÍKŮ. (Viktor Dyk)
  3. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PÍSEŇ O PRAMENI (Antonín Sova)
  5. NENAPRAVITELNÝ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. PÍSEŇ ÚDOLÍ (Viktor Dyk)
  7. HODINKY O VÍTĚZNÉ KRÁLOVNĚ MÉ OTČINY (František Odvalil)
  8. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. PO LUKÁCH (Božena Benešová)
  10. STARÝ RUKOPIS (Vladimír Frída)