Noc.

Jaroslav Vrchlický

Ze stínů závoj skráň jí zahaluje, do dálky pnou se křídla tmavořasná, kol jejích tahů spí hvězd záře jasná, a nad čelem srp měsíce jí pluje. Sny žehnající rukou rozhazuje, v plášť jejích stínů zem se tulí šťastná, a básník ptá se: „Pověz, čarokrásná, co dí tvůj ret, a přece zamlčuje?“ A věčně by se do tvých očí nořil, do očí, z nichž se celá věčnost dívá, s tou otázkou: „Nač umělec tě stvořil?“ Leč s usmíváním, v němž tvůj vzdech se skrývá, díš bázlivě: „Mé srdce bol tvůj cítí, však tajemství mé krásy jest mé žití.“

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

411. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)
  2. LILIJE. (Antonín Klášterský)
  3. Hvězdě. (Adolf Brabec)
  4. VIII. Rosa padá. (František Táborský)
  5. SEN O JARU POHLAVÍ (Antonín Sova)
  6. Barkarola. (Jaroslav Vrchlický)
  7. ARTHURU UPSONOVI, (Antonín Klášterský)
  8. IX.* Kdy slunce vzejde s rána v lesklém svitu, (Gustav Pfleger Moravský)
  9. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  10. Letní noc. (Antonín Klášterský)