HYMNA KE CHVÁLE TVŮRČÍ RADOSTI.

Jaroslav Vrchlický

Když s trůnu svého věčný otec světla(J5f) se rozhlížel po uklidněné zemi(J5f) kam v hloubku ruka jeho hromovládná smetla(J6f) gigantů plémě odbojné a smělé(J5f) když jeho blesků trestající metla(J5f) ve mracích shasla které závějemi(J5f) mlh sluncem tavily se v zlato živé(J5f) když přehlížel své světa panství celé(J5f) zem dole v kráse snivé(J3f) a moře proudné věčně pohyblivé(J5f) hvězd lesklé zrcadlo i s tvory všemi(J5f) s korálů tesy v hloubi safirové(J5f) tu cítil ve svém ňadru(J3f) ruch mocný divné přetajemné hnutí(J5f) tak neobvyklé nové(J3f) jak pud jenž mladý stromek růsti nutí(J5f) v něm žena mízu k běhu(J3f) jak sílu která jádru(J3f) za měkký obal šťávné maso dává(J5f) jak oheň žilami jenž kvadrů(J4f) ve staré zemi proudí jako něhu(J5f) jíž poupě maluje východu první sláva(J6f) tu cítil olympická hlava(J4f) jak vichřicí se divem jemu chvěla(J5f) se rázem otevřela(J3f) a obrněná tryskla v blesku jase(J5f) ve plné kráse(J2f) Minerva z jeho čela(J3f) Jak náhle stála před ním v blesku věnci(J5f) nejdražší jeho dcera(J3f) tu cítil radost kterou cítí ptenci(J5f) když poprv křídla pestroperá(J4f) do vzduchu pouští plavbou neumělou(J5f) z hnizd rodných kloníce se v propast mračen ztmělou(J6f) a když jí poprv slabým křídlem brázdí(J5f) když mocnou jejich za zdí(J3f) svit zjeví se jim v dáli(J3f) jenž roste v řeku světla jež se valí(J5f) pak v celý prostor v kterém dřímá země(J5f) ta svatá s lesy polmi sady klasy(J5f) kde ocean se zmítá mnohohlasý(J5f) řev jehož v hudbu zakonejšen jest jemně(J5f) a chví se zmírá na prahu sfér vzdušných(J5f) tu cítil svojí hrudí(J3f) hlas jásati jenž ku životu budí(J5f) jak v akkordech se třásl plesných rušných(J5f) to blaho matky po bolestech bledá(J5f) jež k prsu plnému své dítě zvedá(J5f) to štěstí tvůrce myšlenku když svoji(J5f) zří ztělesněnou(J2f) za kterou bil se v dlouhých roků boji(J5f) již ztřísnil svět i člověk kalnou pěnou(J5f) a která cítí nesmrtelnost nese(J5f) tu jako vichr když se rozburácí v lese(J6f) než tisíc zvuků na choral se spojí(J5f) ten radosti cit rostl ve záchvatu(J5f) jak lavina hřmíc roste cestou svojí(J5f) než zhltí strž v tmy bílé majestátu(J5f) Ó dcero nebes Radosti ty tvůrčí(J5f) Tys zůstala nám již tu v potu(J4f) se pneme po životu(J3f) po prsech jeho vzpínajíce dlaně(J5f) ať los všemožné protivenství určí(J5f) a skrývá svrchovaně(J3f) jak žitím prošlehneme hmotu(J4f) jak najdem první pravou notu(J4f) ty dostavíš se nad úderem dláta(J5f) nad štětcem který v nesmrtelnost chvátá(J5f) nad perem snílka při posledním bodu(J5f) Ty zjevíš se v svých sester chorovodu(J5f) z nichž první Naděj jest a Vůle druhá(J5f) a Síla k skutkům a Zdar provedení(J5f) a poslední umělce Kázeň tuhá(J5f) Nad všední prach a denní(J3f) ty zvedáš jej vždy velká neomylná(J5f) vždy pracovitá silná(J3f) krok nadnášíš mu v sadě poblouznění(J5f) kam jako Armida jej Zvůle láká(J5f) přes stezky ztracené kde píseň ptáka(J5f) zní toužně ale zrádně(J3f) nad proud jej vznášíš kde se třpytí na dně(J5f) sta škeblí do nichž mnohý triton duje(J5f) však mrtvý kal kde dřímá(J3f) a vlhké četné sluje(J3f) v nichž smyslná se vášeň povaluje(J5f) tvá žárná dlaň ho jímá(J3f) a vede ho přes propastí všech jícen(J5f) až jako Simson jest lva medem sycen(J5f) až jako vichr prostorem jenž hřímá(J5f) se vznese výš a v tvém zakotven blahu(J5f) v hvězd konstelacích strmou skončí dráhu(J5f) Když svět jenž umělci je vždycky cizí(J5f) se proti němu staví(J3f) když v zástup mnohohlavý(J3f) jenž syčí kal a různě chválu váží(J5f) že úsudek mu mizí(J3f) že když moh státi cíle na zápraží(J5f) jej zneuznání sráží(J3f) a k další pouti lhostejnost kde sklízí(J5f) jej nikdo nevybízí(J3f) Ty dcero nebes zjevíš se mu v nitru(J5f) Ty spící v jeho hrudi perla snivá(J5f) se stáváš hvězdou za níž když se dívá(J5f) mlh cár když krok mu zhatil(J3f) zas najde cestu kterou poutí ztratil(J5f) Ty velekněze v prach zdeptanou mitru(J5f) mu zvedáš safiry v ní kladouc čisté(J5f) jež zloba nezatemní(J3f) jichž světlo do větrů plát bude jisté(J5f) v jichž milé záři zjemní(J3f) se v něhu vzdor jíž hadímu jak jedu(J5f) prý smaragd sílu smrtonosnou beře(J5f) zas v nové ve důvěře(J3f) se zvedne silný velký ku posledu(J5f) Ó Radosti Stůj s námi ve zápasech(J5f) a budiž laurem jediným té práce(J5f) jediným Evoe buď v hodokvasech(J5f) Po příštích ještě časech(J3f) ty přečkej hrob v němž usnem sladce(J4f) Všech čela osvěžuj kdo pohroužení v sebe(J6f) ve práci tvůrčí mají cíl a nebe(J5f)

Patří do shluku

zev, olymp, afrodita, zeus, olympus, prométheus, hélios, helios, kentaur, nymfa

34. báseň z celkových 407

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Jaroslav Vrchlický)
  2. Hymna Persefoně. (Jaroslav Vrchlický)
  3. HYMNA LAZAROVA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ŽIVOT. (Jaroslav Vrchlický)
  5. None (Jaroslav Vrchlický)
  6. Poslední láska Dona Juana. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SOŠE SVOBODY V NEW-YORKU. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Osm reliefů ze života Jacchova. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Při zprávě, že kosti Kollárovy do Čech převezeny nebudou. (Jaroslav Vrchlický)
  10. None (Jaroslav Vrchlický)