Reformace.

Jaroslav Vrchlický

Je třeba vždycky něco reformovat na našich pojmech, zvycích, nazírání, je třeba vždycky nové formy kovat, v nichž člověčenstva ideal se hrání. Chtěl Kristus láskou k všem pomoci světu, to meta nejvyšší vždy snah všech byla, však napověděl pouze hlavní větu, že láska všeho přístavem – ta zbyla. Leč do té všední neúprosné vřavy ta slední apotheosa jest malá, kde o kus chleba hřmí a hlučí davy, je parou, proti které trčí skála. Tož skála sobectví a ješitnosti, o kterou se i božská láska tříští, chceš soucit za ni dáti přítomnosti k všem trpícím tom volném na bojišti? Zda soucit neklame jak láska klamá? Hoď krásu jim, snad ona bohorovná svou duhu smíru sklene nad to drama a protivy vše idealně srovná. A nesrovná-li – co pak lidstvu zbude, kde láska, soucit, krása nepostačí? Vše bude sprosté, banální a chudé, pak věštec tvář svou musí halit v pláči. Víc nemáme již! – Marná všecka práce a marná naše snaha proti zlobě, rolničkou frašky zazní reformace jak šaška škleb – na idealu hrobě.

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

536. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Moderní. (Augustin Eugen Mužík)
  2. Malbám Rubensovým. (Vojtěch Pakosta)
  3. KRISTOVA SLZA. (František Kvapil)
  4. Cifro, nudnás byla od jakživa, (Josef Holý)
  5. I. Před pohanským soudem. (Jan Evangelista Nečas)
  6. REVOLTY. (Ruda Mařík)
  7. OPAKUJÍCÍ SE ZLO (Antonín Sova)
  8. Meditace. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Amor omnia vincit. (Vojtěch Pakosta)
  10. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)