VII. V té říši světla, jasné stíny duchů

Jaroslav Vrchlický

V té říši světla, jasné stíny duchů kde vznášejí se v šťastném zapomnění, jsem viděl Slávu, stála nad Ní v snění: Při davů jásotu a davů ruchu já dost Ti dala, děla, zlatem planou Tvé laury tmou a pláti nepřestanou. Pak přišla Přízeň, chvěl se jí ret němý, v své ruce věnec z bílých růží měla, nad mrtvé čelo Jí se ukláněla: Tys milována byla lidmi všemi, hleď, slzy matky, sester, přátel kanou! – Jen Eros mlčel a se chmuřil stranou.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

497. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  2. ZA ODLÉTLÝM SNEM. (Alois Škampa)
  3. XIX. O velké slunečnice! (Jaroslav Vrchlický)
  4. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. EMMA LAZARUS. (Antonín Klášterský)
  6. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  7. TUCHA. (Eliška Krásnohorská)
  8. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  9. *   Tu hudbu noci, jíž jsme naslouchali, (Otakar Auředníček)
  10. I. To hvězdou slétl anděl s nebes výše, (Josef Kuchař)