VII. V té říši světla, jasné stíny duchů

Jaroslav Vrchlický

VII.
V té říši světla, jasné stíny duchů V té říši světla, jasné stíny duchů
 kde vznášejí se v šťastném zapomnění, jsem viděl Slávu, stála nad Ní v snění: Při davů jásotu a davů ruchu já dost Ti dala, děla, zlatem planou Tvé laury tmou a pláti nepřestanou. Pak přišla Přízeň, chvěl se jí ret němý, v své ruce věnec z bílých růží měla, nad mrtvé čelo Jí se ukláněla: Tys milována byla lidmi všemi, hleď, slzy matky, sester, přátel kanou! – Jen Eros mlčel a se chmuřil stranou. 19
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,