XI. Jak proroku, pod pouště nebem

Jaroslav Vrchlický

XI.
Jak proroku, pod pouště nebem Jak proroku, pod pouště nebem
 jenž v modlitbě svůj trávil čas, se zjevil černý havran s chlebem, tak bolest navštěvuje nás. To pták, jenž s dlaně Boha slétá na nehostinnou světa step, do srdcí černé stíny metá, však v zobáku svém nese chléb. Jeť v skutku bolest chlebem duší, je mystická a svatá žeň, jež v tom, co duši láme, kruší, jí vlévá sílu zároveň. A slabé duchy ve prach kácí, však očišťuje silné jen, háv první čistoty jim vrací, jich vidinami plní sen. A nechť i hlodá, nechť i pálí ve nitru rána krvavá, pták, bolest, časem se přec vzdálí, chléb, síla v duši, zůstává! 24
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,