II. Jak bouř, kdy řádí na horách,

Jaroslav Vrchlický

II.
Jak bouř, kdy řádí na horách, Jak bouř, kdy řádí na horách,
 po první ráně sta jich hučí a každý hřbet a každý svah se novým echem rozezvučí, Ažaž ohlasy vše splynou pak jediném bouřném ve hlaholu, od země výš až do oblak zní v jedné symfonii spolu: Tak v srdce když bol zalehne, hned první rána jiné vzbudí, jak z řady sopek vyšlehne žár bolesti a pálí v hrudi; Aa jako ze slují a skal bouř slévá se a roste echem, též bytost zahrne tak žal a roste v moře sny a vzdechem. Těch zmijí kotouč neroztneš, tu pravdu těcha neoklamá, jak na moři tak v srdci též bouř každá doznít musí sama. 10
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,