IV. Ó sladký hlase umlklý,

Jaroslav Vrchlický

IV.
Ó sladký hlase umlklý, Ó sladký hlase umlklý,
 zda ztich’ jsi docela? Van cítím slabý a dech mdlý jak peruť anděla! Ó sladký hlase umlklý, v té chvíli, než jsi ztich’, přes ocean tvůj dozvuk mdlý mně kol hlavy se mih’! Ten mroucí ohlas v duši mé zas vzkřísil zašlý svět, slast, již jen v snění tušíme, kdy hlas ten jásal, květ! Kdy všecky zvuky slavičí ve stupnici své nes’, jež duším pouze vyklíčí na cestě do nebes! Kdy kvetl v něm hvozd lilií a šuměl doubrav dech, žeh, jímž se vášeň opíjí v jásavých akkordech! 13 Kdy s hrdličkami v postesku se rozplýval a třás’, a v davů bouřném potlesku pak zalehnul a zhas’! Kdy u klavíru jako v snách nám chytal srdcí tluk, a jako duha smíru táh’ se v žití nesouzvuk! Ó v které písni naposled jsi jásal a se chvěl, než pro ztrnulý žasem svět jsi pro vždy oněměl? Či v nové síle, toužněji v neznámých světech zníš se nesa hvězdnou peřejí vždy k slunci výš a výš? Je možno, aby doznělo, co žilo, pro vždycky, jak smrt svůj dychla na čelo polibek mystický? 14 Ó v kterém zvuku přírody zníš, sladký hlase, dál? Zníš z lesů písní lahody? Zní z moře dna tvůj žal? Zníš z šumu klasů, trav a třtin blíž opuštěných cest? Jdu lesem, zahrnul mne stín – v mou duši padáš s hvězd! 15
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,