XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,

Jaroslav Vrchlický

XII.
Ó matko, kterou stihla taká rána, Ó matko, kterou stihla taká rána,
 smrt přečkat dítěte! Ó jistě každá útěcha Ti daná mře dřív, než rozkvěte! Co říci lze Ti, slova jsou jen, slova, byť plna něhy, zdob, Ty, Doloroso, při každém zříš znova ten v cizí zemi hrob! Ty při každém zříš v celý život zpátky; vše znova prožiješ, ten první milý úsměv Její sladký i první vavřín též, Pakpak cizinou let dlouhý, triumfalný, vše zlaté naděje, a při všem zas ten děsný konec žalný, až hruď se zachvěje! A srdce Tvoje vždycky znovu ptá se, kde naděj, těcha, Bůh? V křtu slzí novém i muk ve zápase div nepodléhá duch. 25 Boj krutý, jímž se probrat musíš sama jak lesem bez všech cest, než najdeš východ, žití smutné drama kde bude plné hvězd. Než najdeš cestu, na níž potká Boha Tvůj skonejšený cit, jenž řekne: „Kámen, kde Tvá klesla noha, v Tvé cestě musil být; Trntrn, který zdral Tě, vyrost’ z mojí dlaně, jak růži Ty jej vem, nechť v kříž se mění, nes jej odhodlaně, nechť zastíní Ti zem; Nechťnechť třeba v jediného hrobu stíny Ti paprsk neskane, pro perlu sáhni žalu do hlubiny, ta, láska, zůstane!“ 26
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,