XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,

Jaroslav Vrchlický

XIV.
Já prostý poutník v světa kruhu, Já prostý poutník v světa kruhu,
 jenž zamyšlen rád k hvězdám zírám, co krásného kde najdu, sbírám a navlékám na písně stuhu, Jájá musil se přec zastaviti nad čarným zjevem duše Tvojí, jež vždycky krásy ve závoji všem dávala jen manu píti. Nad amforou tou plnou vůně, jež hudbou na svět kol se lila a všecky jala, okouzlila, jichž srdce idealem stůně. Nad vzácnou, nevídanou shodou, v níž cit a čin šly ve souzvuku; sen s myšlénkou si daly ruku jak paprsky dva čistou vodou. 30 Nad gracií, jež tam se chvěla, kam padnul jen lem Tvojí řízy, jíž byla každá všednost cizí, neb k velkosti Tys vždy jen spěla. A málo žen jsem našel v žití, k nimž genius když v snu se shýbal, by s uměním též v srdce vlíbal jim hvězdný jas, jenž dobrem svítí. Tak duše má se zastavila u Tvé jak u leknínu, zticha v noc bezhvězdnou jenž smutně dýchá... Buď požehnána, duše milá! 31 POZNAMENÁNÍ.
„È morta“ napsáno bylo na obálce posledního dopisu, který byl do Brasilie zaslán a zpět vrácen. Odtud název těchto básní.
J. V.
E: js + sf; 2002 [32]
Básně v knize È morta:
  1. I. Dvě tato pouze slova na obálce
  2. II. Jak bouř, kdy řádí na horách,
  3. III. Když luny hasne bílý pruh,
  4. IV. Ó sladký hlase umlklý,
  5. V. Zářící labuť vylétla
  6. VI. Ó smrti, moře bez všech břehů,
  7. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů
  8. VIII. My v denní shon se probouzíme,
  9. IX. Ach, útěcho, ty rajský hoste,
  10. X. Kde pouze v žalu třesem rtoma,
  11. XI. Jak proroku, pod pouště nebem
  12. XII. Ó matko, kterou stihla taká rána,
  13. XIII. Jak vojáci jsme v palbě divé;
  14. XIV. Já prostý poutník v světa kruhu,