VIII. Minulosť a přítomnosť.

Jaroslav Vrchlický

Je povinnosť znát děje velkých dědů, však směšné hýřiti je v zašlé slávě, když sok vám sahá po poslední krávě a v chatě hosty máte s nouzí bědu. Když není cáru, skrýt hnis vlastních vředů, je směšné sníti o královském hávě, o hrdinách, když rovni sžaté trávě mdlí hynem v slabochů a lotrů středu. Zní ovšem svůdně zvěsť o minulosti, však pouze přítomnosť je ona lícha, jež símě hanby nebo slávy hostí. Té chopte se bez ilusí a smutku a pak můž’ vaše na dědy vzplát pýcha, na kmenu starém zlatitý plod skutků.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

173. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Stesk. (Viktor Dyk)
  3. Zábřeh nad Odrou. (Josef František Karas)
  4. DOJEM (Viktor Dyk)
  5. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  6. HOMO SUM ET NIL HUMANI... (Josef Svatopluk Machar)
  7. PODZIMEK. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Kvítí jeseně. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Jak truchlivě se uschlý ořech dívá, ( H. Uden)