PODZIMEK.

Jaroslav Vrchlický

Je tady už? Znám toho kmeta, ke krbu usedl k nám blíž, kol bledých skrání jemu zkvétá ocúnů jedovatá číš. To má být konec? Zapomnění? Na sebe zříme jako v snách, on vzpomíná mi louky v snění, kde stíny táhnou ve mlhách. To má být konec? Pravím k sobě, což octl jsem se u vrátek, kde štvaná noha klesá v mdlobě si lhouc, že hrob zas počátek? Dí vlídně kmet: „V tom koloběhu jsem přišel, bych ti připomněl, když v duši květ, čím trocha sněhu na skráních?“ – Řek’ a dále šel.

Patří do shluku

ocún, luka, jeseň, podzim, podzimní, listí, zvadnout, sychravý, chladný, strniště

17. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In memoriam. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Ocúny. (Jaroslav Vrchlický)
  3. XV. Podzimní lístek. (Josef Svatopluk Machar)
  4. Stesk. (Viktor Dyk)
  5. VI. Kde po lukách dnes hledám parnasii, (František Leubner)
  6. Západy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. XIV. Věštba. (Josef Svatopluk Machar)
  8. Je svátek luny... (Stanislav Kostka Neumann)
  9. JAROSLAVU KVAPILOVI. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. PODZIM DUŠE. (Roman Hašek)