PODZIMEK.

Jaroslav Vrchlický

PODZIMEK.
Je tady už? Znám toho kmeta, ke krbu usedl k nám blíž, kol bledých skrání jemu zkvétá ocúnů jedovatá číš. To má být konec? Zapomnění? Na sebe zříme jako v snách, on vzpomíná mi louky v snění, kde stíny táhnou ve mlhách. To má být konec? Pravím k sobě, což octl jsem se u vrátek, kde štvaná noha klesá v mdlobě si lhouc, že hrob zas počátek? Dí vlídně kmet: „V tom koloběhu jsem přišel, bych ti připomněl, když v duši květ, čím trocha sněhu na skráních?“ – Řek’ a dále šel. 14