RADOST A BOLEST.

Jaroslav Vrchlický

RADOST A BOLEST.
Co kdo z nás trpěl, jeho bytost tvoří, co z radosti bral, všecko oprchává. Ta prchavá dnů dcera vzplá a shoří a bolest zbude v posled, truska žhavá, však v bolesti té žije dál, co’s prožil, jen bolestí jsi bohatství své zmnožil. Kde jsou ty milé, krásné ženské hlavy, s kterými plesal’s? V srdce jen se vryly ty, kterých pláč jsi poznal usedavý, a s nimiž trpěl’s, ty jen vskutku žily. Fantomy druhé, zlatotkané stíny se mihly jen a padly do hlubiny. Vždy k tomu jen, co vytrpěl, se vrací duch naposledy, to jedině trvá, a Smrt, až života kmen tobě sklácí, v něm platit bude jen ta známka prvá, již prvním kruhem vyrylo tam žití, neb radost přejde, bolest však se cítí. 31