Z DIVANU OMAROVA.

Jaroslav Vrchlický

Z DIVANU OMAROVA.
I.
(Skromnost.) (Skromnost.)
 Proč chtěl bych větší být než Mohamed? On podmanil si, dobyl celý svět. V mých ňadrech rovněž svět se hýbá celý, jej podmanit a dobyti jsem smělý. Však mysticky by neznělo to tak, co zřít lze, chápati, můj hledá zrak, chci na tom provést plán svůj světoborný, rád věděl bych, ký zkazí ho Džin vzdorný. I rozhlížím se, v ňadrech tvůrčí bol, a touhu ráje znaven hledám kol, je mou to vinou, Lejlo, že’s ty žena? Že ňadra tvá jsem shlednul obnažena? 51 Ta byla přístav můj i touhy cíl, zde dobývání své jsem zastavil. Nad oltářem tím sám se Omar modlí. Ó, třikrát blažen, kdo tu v tichu prodlí! 52 II.
(Sedm rájů.) (Sedm rájů.)
 Sedm rájů věřícího čeká, učil Mohamed. Jak jsem strh jí s tváře závojzávoj, na první jsem věřil hned. A když líčko jsem jí zlíbal, jež se začlo broskví rdít, děl jsem, Allah! rozkošný tak druhý ráj tvůj musí být! A když s ramen sjela říza a přes ňadra pomalu, jistě třetí ráj tak svítí, děl jsem, leskem opálu. A svou skloniv horkou hlavu na květ oněch leknínů, v čtvrtém ráji není lépe rajských palem ve stínu. DolůDolů, řízo! Kynou boky a za nimi lůna číš, Křesťane! Rci: Allah velký! a v ráj pátý uvěříš! 53 Váháš ještě? Strhni k sobě toto tělo stkané z hvězd, a rci v pravdu usvědčený: Věru, šestý ráj to jest! Když však sama bez volání nahá tobě klesne v klín, ráj to sedmý, nejsi člověk, Allaha jsi pravý syn! 54 III.
(Chiser.) (Chiser.)
 „Chiser dej mi píti!“ štkal jsem k prorokovi, On mi odpověděl věšteckými slovy: – „Synu, v lásce pouze veliký jest Allah, ale ústa tvoje nejsou na to zralá.“ „A jak nebyla by,“ ptám se vyzvídavě, „věř, že pil bych zdroj ten pouze k boha slávě!“ – Dobrá, děl On, chceš-li poznat zdroj ten sladký, dítě viz, jak pije z prsů drahé matky! –Víc to není? děl jsem. – „Ani o mák více, o kapku, již spolkne šedá holubice!“ „Víc to není?“ děl jsem a již pryč se řítil. Nediv se, ó Lejlo, že jsem prs tvůj chytil! 55 IV.
(Rada.) (Rada.)
 Ach, nad verši Alkoranu produmal jsem celou noc, od večera snil jsem k ránu, jak jest velká lásky moc. ZástupcovéZástupové kolem spěli, chvěl se modlitbou jich ret, nevyřkli taj lásky celý, co jsem líbal amulet. Sulejky a Zoraidy s žhoucím líčkem, bledým rtem, bože, jaká propast bídy, kterou změřit – nemůžem! Ale jaká propast lásky vedle muk jde po boku! proto každé bez otázky líbej dál jen, proroku! 56 V.
(Utišení.) (Utišení.)
 Vyletěl pták na strom, kam doletět moh’ jen, zapěl tam, ač sám a sám, a byl spokojen. Řeka v moře splynula jako s mužem žena, řeka v moři zhynula, byla spokojena. Slunečnici ranil šíp slunce poledního, nebylo jí nikdy líp. Tkla se – nejvyššího. Řeka buď i pták i strom v tomto naučení: jdi, neptej se po nikom a pij – utišení! 57
Básně v knize Skryté zdroje:
  1. SKRYTÉ ZDROJE.
  2. Z TĚCH NEJSI ŠŤASTNÝCH...
  3. POSLÁNÍ.
  4. RACKŮM NAD VLTAVOU.
  5. PODZIMEK.
  6. PÍSEŇ ŽIVOTA.
  7. MODLITBA.
  8. RADA.
  9. ANANKÉ.
  10. PLUTUS.
  11. DVĚ SOCHY.
  12. KONEC DNE.
  13. TUCHA.
  14. MÁLO A MNOHO.
  15. DECH HROBU.
  16. DNY – DRAHOKAMY.
  17. RADOST A BOLEST.
  18. ÚBYTEK SNŮ.
  19. PÍSEŇ KAŽDODENNÍ.
  20. VE CHVÍLI APOTHEOSY.
  21. KAMEJE.
  22. PÍSEŇ.
  23. DOJEM.
  24. JARNÍ POVZDECH.
  25. JINÁ PÍSEŇ.
  26. RITORNEL.
  27. SONET.
  28. SLOKY.
  29. Z DIVANU OMAROVA.
  30. BÍLÉ RUCE.
  31. PÍSEŇ.
  32. DO ALBA....
  33. NEZNÁMÉ.
  34. SERENADA.
  35. MODLITBA DONA JUANA.
  36. PÍSEŇ LÍTOSTI.
  37. MOTIV Z FLORIANA.
  38. PÍSEŇ.
  39. HENDECASYLABI.
  40. ÚTKY SNŮ.
  41. POD OBRAZ POULIČNÍ TANEČNICE Z DELHI.
  42. PO OPĚTNÉM VYSLECHNUTÍ „FAUSTA“.
  43. ARARA.
  44. STOPY V SNĚHU.
  45. VÁNOČNÍ PÍSEŇ PONOCNÉHO.
  46. PŘI ZPRÁVĚ O SMRTI GIOSUÈ CARDUCCIHO.
  47. ČESKÁ POESIE.
  48. GOLDONI.
  49. Z PAMÁTNÍKU.
  50. VĚČNÝ MLATEC.
  51. IMPROVISACE.
  52. HENRYKU IBSENOVI.
  53. ANTICKÉ JARO.
  54. NEBESKÁ HUDBA.
  55. NENIE.
  56. Snad nezpíval jsem vždycky, co jsem měl,
  57. DIALOG ZÁVĚREČNÝ.