NEZNÁMÉ.

Jaroslav Vrchlický

NEZNÁMÉ.
Jdi, my se nikdy nesejdeme více; já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem; však jestli mluví oko, ret a líce, vše řečeno, nechť každý zůstal něm! A dnové přejdou, měsíce a roky, za námi zavře se ten líný svět, však budeš víc než líbezné snů kroky, než z rychlíku jen spařen sladký květ. Až po letech, když starý kmen se skácí a rozřeže – co najdou kruhů v něm! Ty jedním budeš z nich... Ó snové sladcí, já nevím, kdo jsi, ty nevíš, kdo jsem! 61